Dnes končí čtyřicetidenní období příprav na Velkou noc a potom ráno - neděli  Vzkříšení. Dnešek, Bílá sobota, bývá dnem, kdy leckde velikonoční chystání vrcholí. Uklízí se, trouba nevychladne, pečou se tradiční mazance a velikonoční beránci, barví se a zdobí vajíčka. V minulosti se v sobotu před Božím hodem velikonočním bílily stěny světnic a celá domácnost se chystala na slavnost Zmrtvýchvstání Páně a příchod jara.

A my letos ne. Tedy, těšíme se na pěkné počasí, na výlety a přírodu, ale letos nepečeme ani neuklízíme. A bohoslužby sledujeme online. Skolila nás všechny nějaká dětská viróza, naštěstí ne covid, a já nemám sílu skoro na nic. Horečky už jsou ale snad pryč, tak aspoň, spíše sama pro vlastní vzpomínku, koukám na fotku z Velikonoc v roce 2021. To jsem pekla i s dětmi a bylo to moc fajn.

A napadají mě dvě věci. Že, i když člověku nevyjdou plány tak, jak si představuje, svět se nezboří. Jsme spolu jako rodina, máme se rádi, podporujeme se, a to je nejvíc. Ta druhá myšlenka ke svátečním dnům možná nepatří, ale když jsem nakupovala na pečení, které se nakonec nekonalo, znovu mi cena ne zas tak velkého nákupu připomněla, jak moc zdražují potraviny. A podle všech ukazatelů ještě budou. S tím musíme něco udělat, brzy.

A co vy? Podařilo se vám připravit na Velikonoce podle vašich představ?