Kdo nemá hned na startu svého života zázemí a bezpečný domov, má vše výrazně těžší. Ztrácí se tak často i potenciál dětí a mladých lidí. Děti přitom nemohou za to, v jakém prostředí žijí, a nemají ani možnost to ovlivnit. Pomocí dětem do standardního bydlení stoupne i šance na jejich budoucí úspěch a spokojenost v práci i ve vztazích.

Jsem moc vděčná kolegovi Adamovi Zábranskému, že už v Praze děti z ubytoven úspěšně dostává. Když Adam nastupoval do své funkce, dal si to jako cíl. Jde samozřejmě o dlouhodobou práci. Po cca dvou letech se mu podařilo pomoci šedesáti rodinám s dětmi z nevyhovujících ubytoven do městských bytů. A další budou následovat.

Pro rodiny s dětmi, které jsou v tíživé životní situaci, je navíc připravena také podpora sociálních pracovníků. Lidé se totiž někdy už úplně zamotávají do spirály nabalujících se problémů. Pak ztrácí naději a neví, jak z toho všeho ven. Problémy se ale dají s pomocí odborníků téměř vždy řešit a vyřešit. Má to smysl.

Kromě toho, že snaha dostat děti z nevyhovujících podmínek je správná, šetří také náklady státu. Naprostá většina rodin si poskytnuté bydlení dokáže udržet a normálně fungovat, zlepšuje se zdraví a díky menšímu stresu i vztahy v rodině. Díky zázemí je možné lépe si udržet pracovní i školní návyky. Díky počáteční správně zacílené pomoci se tak později stávají rodiny naopak čím dál nezávislejšími na službách státu.

Není tedy proč váhat. Dobře nastavená podpora rodin v bydlení je výhodná ve všech ohledech. Jsem ráda, že je takových projektů čím dál víc, byť jsou samozřejmě pracné, protože vyžadují hodně energie a soustředění na spolupráci sociálních služeb s rodinami, ale také s obcemi či školou. Jde zkrátka o věc, kde v minulosti veřejná správa často zavírala oči. O to radši jsem, že se Adam tomuto nelehkému, ale důležitému tématu věnuje.