Děkuji za slovo. Co se týče té projednávané novely zákona, který se jmenoval původně zákon o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině a který má být podle vůle paní ministryně přejmenován na poskytování péče v jeslích, s čímž nesouhlasím, tak tento zákon souvisí s tím, jak u nás fungují školky, profesní kvalifikace, a jak u nás funguje financování provozních nákladů zařízení poskytujících péči. Už o řadě věcí mluvili předřečníci, ale přece jen mně přijde důležité to shrnout, jak je to provázané a jak je to důležité.

Fungování školek je jeden z velkých argumentů pro předkladatele zákona, aby ten současný funkční systém změnili. A jde o to, že v našich současných školkách chybí pečovatelé pro mladší děti. Chybí tam tzv. chůvy, lidi, co by se extra věnovali dětem dvouletým. Proč? Protože se na ně krouhlo financování. A znamená to, že tam, kde je místo ve školkách, tam je otevírají dětem mladším tří let, tam je vítají, aby naplnili své kapacity, a zvládají to s nimi povětšinou. Ale jakmile jsou naplněné kapacity, tak není možné v tak nastavených školkách, jak dneska jsou, zvládat nejenom ty děti dvouleté, ale i třeba ty čerstvě tříleté, které ještě potřebují mnohem víc individuální podpory. Proč to takhle zdůrazňuji? Protože dětské skupiny jsou způsob, nástroj, jak v tom systému právě tu péči pro děti, které větší počet pečujících osob potřebují, zajistit. Znamená to, že v dětských skupinách jsou velmi přísné limity, kolik dospělých se stará o kolik dětí.

A teď k té změně. Dneska, když je dítě, které má speciální potřeby, třeba těžko snáší změny nebo je tak jako na hranici nějaké diagnózy třeba, tak v okamžiku, kdy se to společně vyhodnotí, většinou to právě řeší i ty paní učitelky v těch dětských skupinách, tak dítě nejde do školky, ale zůstane v dětské skupině déle, dokud mu to vyhovuje. A jsou děti, u kterých to je potřeba i po dovršení ne těch jenom třetích, ale i čtvrtých narozenin, prostě děti nejsou z jedné formičky, každé je jiné. A dnes máme systém, který umožňuje tu jinakost zohlednit. Asi není žádné tajemství, že stejně proto, protože ta spoluúčast, ten příspěvek rodičů v dětských skupinách je větší, tak rodiče stejně o školky stojí a když to možné je, tak do školek své děti rádi dávají, jsou prostě levnější. A to se dostaneme k financování, to za chvilku. Ale současně když je dítě opravdu nějakým způsobem speciální, tak dneska často zůstane v té dětské skupině, pokud je tam zvyklé a je mu tam dobře, déle. Podobná situace je logistika. Když máte staršího a mladšího sourozence a třeba ten mladší je dvouletý a potřebujete vozit čtyřletého a dvouletého na jedno místo, tak zase je pro vás výhodné nechat i za cenu třeba zase vyšších poplatků pro rodiče i toho čtyřletého v té stejné dětské skupině. Ztráta času a ztráta zvyku těch sourozenců na sebe je pro vás mnohem větší a mnohem nepříjemnější, než ta ztráta finanční. Tím nastiňuji různé životní situace, které ten návrh, které předložilo ministerstvo a je vyjednaný takhle s vládní stranou ANO, nezohledňuje.

Co tedy navrhuje řada těch pozměňovacích návrhů, nejenom mých, ale i řady kolegů, je změnit ten limit věku, ať rodiče v těchhle životních situacích mají volbu, ať mají šanci si rozhodnout sami, co je pro jejich děti vhodnější, ať mají děti šanci individuálně pokračovat tak, jak je to pro ně vhodné. A bude následovat protinámitka. A bohužel tady není pan ministr školství Plaga, aby si ji vyslechl a aby to uměl zodpovědět. Ta bude - ale vždyť to je nespravedlivé. Paní učitelky v mateřských školkách mají na starost často dětí víc a ty příspěvky státu na děti v mateřských školkách jsou menší. Ale - a to bychom si tady měli jasně říct, a proto tady takhle s tím odůvodněním hovořím - přece když v mateřských školkách dneska mají velice těžkou situaci, aby zajistili dostatečnou péči o ty maličké děti, ty, které ještě nejsou úplně samostatné a potřebují extra pozornost, když tam dneska ta situace není dobrá, tak přece to není argument, abychom zkrouhli podporu dětských skupin, které fungují, protože tam se podařilo na začátku těch peněz dát dostatek. Takže kdyby tady byl pan ministr školství, tak bych se ho ptala na dvě věci. Jestli bude bojovat za to, aby ve školkách byla právě extra podpora, extra zohlednění toho, že i péče o tříleté děti je v průměru výrazně náročnější než péče o děti třeba pětileté.

To už je neskutečný rozdíl v té samostatnosti. A že by zkrátka normativy státu na péči o ty děti tříleté a čtyřleté měly zohledňovat tu náročnost, aby se školkám vyplatilo dělat menší skupiny, aby je k tomu vedly metodické pokyny ministerstva a aby tím pádem děti dostaly tu kvalitu, která potom vede k úspěšnému fungování ve společnosti, protože dobrá školka zmůže strašně moc. Dobrá školka je opravdu veliká pomoc pro rodiče a nakonec často se ukazuje, že i pro společnost. Ale takovýto slib o financování prostě od ministra školství tady nezazní, protože tady není, vyjádření nezazní, protože pro Ministerstvo školství školky bohužel nebývají prioritou. A stejně tak tady nejspíš nezazní ani vyjádření k tomu, zda Ministerstvo školství bude registrovat dětské skupiny, které budou chtít a splňovat požadavky a budou chtít zaregistrovat jako školka.

To je totiž další důsledek toho návrhu, té novely, že s největší pravděpodobností řada dětských skupin tváří v tvář té nejistotě, které nyní v posledních ne měsících, ale už letech čelily, si řeknou, že raději přejdou do systému školky. A tam mě zajímá, zda Ministerstvo školství nebude omezovat ten vstup do sítě, protože se ukazuje, že kdekoliv, kde jsou dostupná ta místa péče o malé děti, tam se obsadí. A jakmile jsou dostupná a jsou tam ty menší skupiny, tak lidé dávají do školek své dvouleté děti bez ohledu na region. Takže tady to byla druhá věc, která mě zajímala, budu to evidentně muset poslat písemně panu ministrovi.

Nicméně je to zase věc, kde tím stropem věku bohužel ta novela zavádí neblahou změnu, změnu, která není ku prospěchu, ale omezuje možnost volby. To, že omezuje možnost volby pro rodiče, je jedna věc, ale omezuje to i možnost flexibilně poskytovat služby péče o dítě v menších obcích. O tom už mluvila paní kolegyně Kovářová, já jenom zdůrazním, že to snižuje i flexibilitu podnikových dětských skupin. Znova řeknu ten případ, že máte to čtyřleté a dvouleté dítě. Když máte zaměstnavatele, který je osvícený, zřídil dětskou skupinu, která de facto splňuje parametry, splňuje nároky, co jsou kladené na školku, tak dneska máte ten o něco větší příspěvek a můžete tedy zajistit tu kvalitní péči. Máte málo dětí na jednu pečující osobu, na jednu paní učitelku.

A co se stane teď? Dvě věci. Buď ti zaměstnavatelé se rozhodnou tu dětskou skupinu u svého podniku, u své firmy nebo je to třeba na Akademii věd, při spoustě ministerstev nebo třeba i pro vojáky, když se přesouvají napříč republikou, tak jsou flexibilní dětské skupiny taky řešení, když školky totiž uzavírají přihlášky na děti na jaře a musíme prostě nastoupit v září, když se stěhujete třeba s prací, tak jak to máte zařídit, to všechno dneska řeší dětské skupiny, překlenování péče, takovéhle mimořádné události. A ten zaměstnavatel podle návrhu předloženého paní ministryní bude mít dvě možnosti.

Buď se tedy změnit, stane se školkou a bude dostávat dnes výrazně nižší příspěvek na ty děti a bude muset výrazně zkrouhnout kvalitu těch poskytovaných služeb. Nebude mít prostě tolik peněz na to, aby platil dostatečný počet pečujících osob tak, jak na to byli zvyklí v dětské skupině, bohužel. A druhá věc, co se může stát, že tedy zůstane dětskou skupinou, bude spoléhat na ta slova paní ministryně o tom, že bude dostatečný státní příspěvek. No jo, jenže se úderem vlastně čtvrtých narozenin to dítě stává nezpůsobilým, nesmí pokračovat v tom, co původně měl být flexibilní nástroj, prostupný, umožňující vlastně přizpůsobení těm potřebám rodičů i dětí, a to dítě bude muset rodič vozit někam jinam. Takže v situaci dvou nebo tří sourozenců je to úplná hloupost.

A znova říkám, ty dětské skupiny jinde po světě fungují jako nástroj doplňkový, ale právě proto různorodý. Nemá to být ta jediná možnost systému. Ale také to nemá být možnost, která je takhle tvrdě omezena. Proto je tolik pozměňovacích návrhů a proto tady takto argumentuji, abychom si to všichni uvědomili, že to prostě není maličkost takto nepotřebně omezovat podmínky pro péči o malé děti.

A ještě k finančním argumentům jeden obecný. Jakmile je dostatečně dostupná péče o malé děti, tak se zvyšuje zaměstnanost rodičů malých dětí a čistě na odvodech, čistě na tom, že jsou pak rodiče malých dětí zaměstnaní, se státu ty peníze vrátí. Není to tedy vůbec debata o tom, na co máme a na co nemáme. Tohle je zrovna takový příklad veřejné politiky, kde je to win - win, kde je to výhra pro všechny. Takže ještě jednou. Vládní koalice navrhuje zastropovat věk, aniž by to bylo odůvodněné, aniž by bylo řečeno, proč ten dnešní systém nevyhovuje. On totiž vyhovuje, vyhovuje dětem, vyhovuje rodičům, vyhovuje těm zřizovatelům a jediný, komu možná nevyhovuje, je Ministerstvo školství. A to je něco, s čím já se fakt nemůžu smířit.

Další věc. Co se týče těch příspěvků od rodičů, je naprosto v pořádku snažit se zajistit co nejvyšší státní příspěvky, poněvadž zase péče o malé děti má být dostupná všem sociálním skupinám a má na ní být vidět, jak si společnost cení rodičovství a rodičů. Ale v žádném případě není možné ohrozit existenci mnoha dětských skupin tím, že by se vlastně zrušila svoboda jejich poskytování ve větších městech, kde jsou prostě dražší nájmy a často je těžší sehnat kvalifikovaný personál, takže potřebujete dát o něco vyšší mzdy. A to je bohužel hrozba toho, jak je navržené to zastropování příspěvků.

Já rozumím tomu, že bude snaha vyjednat co nejvyšší částky. Ale zase ta otázka, kterou si kladu a kterou bych ráda, aby tady paní ministryně zodpověděla, je, jak se nám zaručí a jaký cíl si klade v tom, jaký tedy ten státní příspěvek a zhruba příspěvek od rodičů má být na dětskou skupinu. A znovu říkám, ministerstvo má velký výzkum nákladů na provozování dětských skupin, má výzkum, který zohledňuje právě ty rozdíly v těch jak personálních nákladech, tak dalších provozních a potom investičních, tohle všechno je potřeba do toho započítat.

A ty investice, to je další věc. Často se mluví o tom, že školky vyjdou s málem, ale ve skutečnosti u školek se do nákladů právě ty investiční náklady velmi často vůbec nezapočítávají, argumentuje se jenom těmi platy a tím základním provozem. To jenom tak na okraj, že tahle debata zase ukazuje, že to není provázané a ukázané, že tady u dětských skupin podporujeme něco, co v té své flexibilitě, v tom, že to umí rychle vzniknout a rychle zaniknout, snižuje ty celkové investiční náklady, co stát jinak vynakládá, v tomto případě na tu péči o malé děti.

Já nyní představím ty pozměňovací návrhy, které podáváme často ještě s kolegy. Je to návrh číslo 7261 týkající se názvu jesle. Já navrhuji ponechat původní název dětská skupina. Proč? Protože je to název zažitý, je to název, jehož změna by přinesla zbytečné náklady pro zřizovatele i pro stát. Mám v podkladech, že to stojí zhruba padesát tisíc na jednu dětskou skupinu transformovat čistě ty názvy, ta jména. 

A co se týče tady toho názvu, tak ano, jsou takové dětské skupiny, které si nechaly v názvu něco jako jesličky apod. Ať to samozřejmě mají, ale ať je to jejich volba. Proboha, proč to tady komunisticky diktovat.

Takže opravdu nerozumím té motivaci, proč nenecháte tam, kde chtějí dětské skupiny, tam, kde to mají jako jesle. Ten původní název zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině je podle mě naprosto v pořádku a mimochodem je popisný. Je z toho prostě jasně znát, o co jde.

Další pozměňovací návrh číslo 7262. To je ten věk dětí. Jak už jsem tady obšírně vysvětlila, považuji to za naprosto neopodstatněné, že ministerstvo zavádí tu věkovou hranici. Já bych navrhla ponechat možnost pravidelné péče o dítě v dětské skupině do povinné školní docházky. Podpořím i pozměňovací návrh na kompromis do povinné předškolní docházky, ale upřímně fakt nerozumím vůbec, vůbec tomu, proč to stropovat tím třetím rokem věku. Předložený návrh počítá s tím, že ve třech letech dítě přejde do mateřské školy. Jenže vlastně ta argumentace potom odkazuje na povinnost obcí mít dostatečnou kapacitu mateřských škol, ale to není realita. A znova. Jak se, paní ministryně, vypořádáváte s tím, že obce té své povinnosti prostě leckde nemohou dostát. Prostě jsou obce, kde se nevyplatí stavět školku. Je tam někdy skupinka, někdy není, a proto jsou ideální ty dětské skupiny. Tomu zase jdou vstříc některé pozměňovací návrhy a doufám, že dostanou podporu.

Stejně tak u toho věku znova říkám, praktičnost toho rozvážení dětí do zařízení je argument, proč nedávat pevnou hranici věku. Už jsem vysvětlila, že stejně ty příspěvky na dítě ve školkách bývají výrazně nižší, tak rodiče si to dobře spočítají, jestli chtějí dítě dát do školky, nebo bude dál v dětské skupině. Ale když je to pro ně opravdu výrazně složité vozit ho někam jinam do školky, tak proč jim neumožnit tu péči v dětské skupině?

Z pohledu státního rozpočtu by prostě měla být podstatná jenom výše dotace na jedno dítě a ne to, jestli ty dotace jdou do dětské skupiny, anebo do školky. Ten návrh, o kterém jsem se snažila na různých předcházejících jednáních mluvit, byl, ať prostě MŠMT a MPSV se domluví na tom, že péče o dvou- a tříleté děti je dražší a dají prostě vyšší příspěvek ve stejné výši na všechny tyto děti - jedno, v jakém zařízení, když jsou tohoto věku. Nevím o tom, že by se v tomto Ministerstvo školství posunulo a usilovalo by o to. Přitom by to mělo být v jeho zájmu. Znovu zdůrazním, peníze investované do péče o malé děti se společnosti vrací. Je to jeden ze základních nástrojů, které stát má, jak pozitivně přispět k dobré šanci na dobrý start u dětí z různě znevýhodněného prostředí a současně zvýšit podporu rodičů. Mimochodem příjmy rodičů, příjmy rodin s dětmi jsou nižší nejenom než příjmy rodin bezdětných, ale jsou i nižší na hlavu než příjmy seniorských domácností. Na tom znova chci ukázat, že opravdu je to zásadní téma veřejné politiky zajistit péči o malé děti, a mě zajímá, jak se ministerstvo vypořádává s tím, že zavedením té věkové hranice omezuje reálnou dostupnost a funkčnost právě pro rodiče.

Co se týče dalších návrhů, tak pod číslem 7265 máme nahráno zrušení zastropování příspěvků od rodičů. Proč? Protože prostě jsou velká města, kde bohužel to je jediná cesta, jak určitou nabídku zachovat. Já bych si také přála, abychom měli tak vysoké státní příspěvky, že by mohl být zachován strop, ale opravdu si bohužel nejsem jista tím, že se to podaří této vládě udělat, že tomu dá takovou prioritu, a proto mně přijde bezpečnější zrušit zastropování.

Znova zdůrazním, už to tady zaznělo, jde o neziskové organizace, které jsou velmi důsledně kontrolovány. Tam není možné jakékoliv peníze jakkoliv vyvést. Všechno jde zpátky do provozu, je to důsledně kontrolováno na principu neziskovosti těch dětských skupin. Já se prostě bojím toho, že zbytečně půjdou úspory na úkor kvality a nebude se to týkat zdaleka všech. Na mnoha místech se s tím zastropováním financí popasují a zvládnou to, ale v těch největších městech to reálně hrozí. Ta čísla, kolik stojí nájmy, kolik stojí právě i vyšší mzdy ve větších městech, to jasně ukazují. Takže bez nějakých záruk, že dojde k dostatečnému státnímu příspěvku, není možné to stropování zavést.

Další věc je pozměňovací návrh číslo 7266. Ten se věnuje jak zrušení zastropování příspěvku od rodičů, tak nařízení vlády. Ten navrhuje zrušit zastropování příspěvku od rodičů dětí, které navštěvují jesle, které nejsou zřízeny státem, samosprávnými celky a jimi ovládanými osobami, a pro ostatní by byla ta maximální výše tím nařízením vlády. Řečeno lidsky, pro ty obcemi nebo jinými samosprávami zřizované dětské skupiny by byl limit, pro ostatní ne - v duchu toho, aby ta státem poskytovaná služba byla jaksi více regulovaná. To je podle mě opodstatněné. Má to ten háček, že těchto obcemi zřizovaných dětských skupin přímo je málo. Toho si jsem vědoma, nicméně přijde mi férové to uvést, že to je také možnost, jak k tomu přistoupit.

A nakonec je předložen pozměňovací návrh číslo 7245. Ten se týká očkování. Opět je vlastně veden snahou ulehčit situaci v terénu provozovatelům a odstranit zbytečnou byrokracii pro dětské skupiny. Je to vlastně možnost, jak zanechat tuto agendu v rukou lékařů. Je to pozměňovací návrh, který navrhuje vyškrtnout povinnost předkládat doklad o povinném očkování přímo té dětské skupině, ale řešit to vlastně doporučením v lékařském posudku, který doporučí, nebo nedoporučí přijetí dítěte. A to proč? Protože dneska je vlastně povinnost jeslí udržovat evidenci konkrétního očkování dítěte, přitom tu stejnou evidenci mají lékaři. A přijde nám logické, ať prostě jedna agenda je vedena na jednom místě, je tam jedna jasná odpovědnost a ať lékaři mají tu možnost i po pozměňovacím zákonu, co prošel, kde se vlastně posuzuje individuální stav dítěte, a oni mají tu odpovědnost rozhodnout o vhodnosti očkování vzhledem ke zdravotnímu stavu dítěte, tak aby to prostě zůstalo na lékaři a na tom jednom posudku: doporučuji-nedoporučuji přijetí, a ta evidence o provedeném očkování se navíc u malých dětí neustále aktualizuje. Tam pořád nějaká jsou. Takže zase: Jakmile by se tahle povinnost vztáhla na dětské skupiny pro děti okolo roku a půl dvou let, kde ta očkování probíhají, tak bude strašný maglajz, jestli to dítě smí, nebo nesmí být přijato, když třeba ještě nemá doočkováno to či ono. A to prostě může být, že mělo rýmu, příště měl rýmu sourozenec a bylo riskantní ho očkovat, že by se mohl nakazit, a ve finále se prostě proti nějakému obecnému plánu zpozdilo o půl roku a mohlo by to znamenat nepřijetí do dětské skupiny.

Takže tento pozměňovací návrh by to podle našeho názoru řešil a zároveň nám přijde důležité, aby se tímto i vyřešil takový tlak, který existuje na lékaře, aby spíše rychle očkovali malé děti kvůli navštěvování zařízení, a přitom je opravdu potřeba zohledňovat ten individuální stav dětí. Takže to je pozměňovací návrh číslo 7245.