Stát motivuje jinak samoživitelky a samoživitele, a jinak sezdané páry s dětmi.

Rodina, v níž jde žena po rodičovské do práce (a budu dál psát o ženách a samoživitelkách, i když všechny tyto problémy se týkají samozřejmě i mužů samoživitelů a mužů v domácnosti), přichází o značné peníze kvůli "bodům zlomu". Stačí totiž jedna vydělaná koruna navíc nad limit a rodina přijde o slevu na nepracujícího partnera, nebo o přídavek na dítě v hodnotě několika desítek tisíc korun ročně. Samoživitelka, i když nejde do práce, samozřejmě nemá nárok na slevu na manžela. Stejně tak ale nemá ani daňovou slevu na dítě (pokud nepracuje).

Držíme tak ale samoživitele v začarovaném kruhu, protože často jsou plné školky a bývá i nedostatek práce s vhodnou pracovní dobou, a tak není, kam dát dítě.

Fakta: Rodina samoživitelů je o 40 tisíc korun ročně čistého na hlavu chudší než rodina důchodců, což dokládají údaje z ČSÚ. A to i senioři na tom často nejsou nijak dobře.

To musíme změnit. Potřebujeme částečné úvazky, pružnou pracovní dobu, srovnat výši přídavků na děti bez ohledu na to, komu se narodily. Zároveň zajistit účel přídavku na dítě přímými platbami na potřeby dětí a dostatek různých zařízení pro předškolní děti. Jinak jsou samoživitelé systémově ochuzováni o 500 korun přídavku na každé své dítě, navzdory tomu, že jejich domácnosti jsou statisticky mezi nejchudšími.

To je můj dlouhodobý úkol, konkrétní náprava takových problémů. Zaměřím se i na reálnou vymahatelnost flexibilní pracovní doby.