Aby byla situace ještě komplikovanější, nemají úřady jasno ani v tom, zda se pravidla týkají pouze nových žadatelů o dávku, nebo i těch již příspěvek pobírajících, popřípadě co se vlastně počítá jako důkaz „nebydlení“. Někde postačuje dokument o rozvodu, jinde chtějí i nájemní smlouvu druhého rodiče, potvrzující bydlení na odlišné adrese. To ovšem samoživitelům působí velké problémy, protože druhý rodič mnohdy odmítá spolupracovat. Nebezpečnou páku dává nejasný výklad do rukou i například násilnickým expartnerům, kteří tak mohou svou původní rodinu vydírat.

Nízkopříjmové domácnosti, z nichž významnou část představují rodiny samoživitelů, dlouhodobě bojují s nedostatkem financí a mnohdy mají problém zajistit sobě a dětem důstojné bydlení. Pro tyto případy mohou žádat o státní podporu v podobě příspěvku na bydlení. Od devadesátých let až dosud se pro jeho výpočet vycházelo z příjmů členů domácnosti, kteří mají v daném bytě trvalý pobyt. To se však od začátku července 2020 změnilo a pracovníci Úřadu práce mohou nově rozhodnout, že se mezi zmíněné členy domácnosti počítá i někdo, kdo tam trvalý pobyt vůbec nemá, ale fakticky členem domácnosti je. Tedy například otec dítěte. Potud to je v pořádku: znění zákona totiž původně znemožňovalo započítat do příjmů rodiny i partnera, nahlášeného trvalým pobytem jinde, byť mohl v domácnosti fakticky pobývat.

Potíž ale nastává ve chvíli, kdy má úřad podezření, že se otec dítěte v bytě zdržuje, i když tomu tak v realitě není. A chce po žadatelce o příspěvek doložit, že se v nemovitosti bývalý partner skutečně nenachází. Situaci komplikuje navíc fakt, že úřady nemají ujasněný jednotný postup dokazování. Někde postačují rozvodové papíry, například Úřad práce v Plzni ale začal chtít po všech (nových i již příspěvek pobírajících) žadatelích, aby doložili nájemní smlouvu bývalého partnera z nového bydliště. Tady ale přichází klíčový problém – řada expartnerů nemá zájem spolupracovat a žadatel nemá šanci nikde potvrzení kvůli ochraně osobních údajů získat. Pachatelům domácího násilí pak takovýto výklad poskytuje jen další prostor pro trápení své rodiny.

V případě, že žadatel o dávku potvrzení nesežene, může Úřad práce nově přijít do bytu či domu na tzv. místní šetření. Aby se na vlastní oči přesvědčil, kdo vlastně v nemovitosti přebývá. Nejde o nijak příjemnou zkušenost, ale někdy je nezbytná. V praxi to probíhá tak, že pracovníci úřadu ověří jména na zvoncích i schránce, vyptávají se sousedů a následně v bytě zkontrolují například botník, zubní kartáčky a toaletní potřeby, skříně v ložnici a podobně. Pokud k šetření nedojde, měly by Úřadu práce postačit informace od Orgánu sociálně-právní ochrany dětí, tj. OSPOD, který má přehled o dětech z rozvedených rodin i pobytu jejich rodičů. Popřípadě by mělo být přijato prohlášení žadatele/žadatelky o dávku. Bohužel neexistuje záruka, že takové kroky bude Úřad práce skutečně akceptovat.

Za Piráty tak apelujeme na Ministerstvo práce a sociálních věcí, aby sjednotilo postupy pro jednotlivá pracoviště ÚP, a hlavně aby nekomplikovalo životní situaci samoživitelů. Jako důkaz o nepřítomnosti partnera by mělo stačit například potvrzení od OSPOD, pokud je s ním rodina v kontaktu, kopie žádosti, podané na soud, o úpravě styku s nezletilým nebo o výživném, potvrzená dohoda mezi rodiči, případně jiné písemnosti, související s rozvodem či stanovováním výživného.