Robejšek (Realisté): Národní zájmy a hodnoty

Definice

Národní zájmy jsou výrazem skutečnosti, že se národy vždy nacházejí někde mezi rozkvětem a zánikem. Proto také existují „jen“ dva přirozené, všem zemím společné, národní zájmy: bezpečnost a blahobyt. Jejich dosahování se však odehrává v rozdílných podmínkách.

Do každodenní politiky se oba přirozené národní zájmy přímo promítnou ve chvíli, kdy země musí reagovat na určitou výzvu, jako je například evropský zákaz vlastnictví zbraní pro občany a hledat takovou odpověď, která nejvíce prospěje bezpečnosti a hospodářskému rozvoji národa. Úlohou národní elity je proto „přeložit“ cíl bezpečnosti a blahobytu národa do konkrétních rozhodnutí v konkrétních situacích. Ještě před pár měsíci jsme mohli slyšet tvrzení, že národní perspektiva je překonaná. Dnes zní tento názor zoufale naivně a zastarale.

Způsob a cíl uskutečňování národních zájmů se opírá o hodnotový systém každé společnosti. Hodnoty dokazují kupříkladu naší odlišnost od jiných kultur. Samozřejmě jde i v islámské společnosti o bezpečnost a blahobyt. Ale způsoby uskutečňování těchto přirozených zájmů jsou odlišné od našich, protože jsou odvozené od zcela jiných hodnot.

Realisté a hodnoty

Důležité je to, že jakkoliv velkolepé hodnoty samy o sobě nedokážou zabezpečit prostor pro svou existenci. Ani ta nejvzletnější pojednání o jejich významu nezmění nic na tom, že je možné podle nich skutečně žít teprve v závětří bezpečných hranic a ve stabilní společnosti.

Ano, malá část společnosti si může dovolit všeobjímající idealistické postoje. Ty však v politice, kam by měli mít přístup pouze dospělí, nemají co dělat. Určitou míru idealismu si může společnosti dovolit jen tehdy, když se většina společnosti chová realisticky a postará se o bezpečnost a blahobyt země. Právě to je úloha politiky.

Podle politické metody Realistů posuzujeme všechno, co zvenčí a zevnitř ovlivňuje stav a rozvoj naší země. Na základě těchto úvah pak vybíráme ty nejdůležitější veličiny. Každý, kdo zná Realistický kodex, ví, že si naše strana vybrala pro svůj přístup k politice pět základních hodnot. Ty považujeme za veličiny, které jsou nejdůležitější pro budoucnost naší země:

1) Rodina je nejvyšší hodnotou, základním stavebním článkem společnosti a jedinou cestou k zajištění budoucnosti národa a země.

2) Bezpečnost je hodnota, která se prolíná do všech oblastí lidského působení.

3) Spravedlnost garantovaná státem musí být dostupná snadno a pro všechny.

4) Odpovědnost za duševní i materiální kvalitu našeho života neseme především každý sám za sebe.

5) Národní bohatství. S přírodním, kulturním i duševním bohatstvím naší země musíme nakládat promyšleně, šetrně a chránit je před zneužitím.

Jak jsem již řekl, hodnoty jsou pouze představy o žádoucím stavu. Samy o sobě proto ve světě, kde vládně chaos, působí spíše nerealisticky. Navíc se jimi může každá politická strana slavnostně zaklínat, ale zároveň nedělat nic pro jejich uskutečnění a ochranu. Podle toho, s jakým záměrem jsou hodnoty různými politickými stranami vykládány nebo (častěji) pomíjeny, mohou bezpečnost a blahobyt národa podporovat nebo ohrožovat.

Ale Realisté se od ostatních stran odlišují i v tomto ohledu. Víme totiž, že se hodnoty stanou politickou silou teprve tehdy, když ukážeme a dokážeme, jak je uskutečňovat. Proto patří k naší jedinečné metodě i zásady, podle kterých se v politice řídíme. A v neposlední řadě pojmenováváme i to, co uskutečňování našich hodnot ohrožuje.

Zásady uskutečňování hodnot

Pravidla, podle kterých chceme základní hodnoty Realistů uskutečňovat, dokládají odlišnost realistické politiky od přístupu ostatních politických stran. Jedná se o:

1) Pravidlo 20/80. Tato Paretova zásada umožňuje vyhledávat hlavní příčiny událostí ve společnosti.
2) Národní perspektiva podtrhuje jedinečnost historie a geografie naší společnosti a ukazuje potřebu řešit problémy naší země postupy přiměřenými našim podmínkám.
3) Zdrženlivost znamená, že se Realisté věnují tématům důležitým pro všechny, ale nikoliv úplně všem tématům a nikoliv úplně do všech podrobností.
4) Respekt k oponentům ukazuje, že jsme ochotni spolupracovat s každým, kdo bude mít dobrou vůli a snaží se o dosažení podobných cílů.

Překážky při uskutečňování našich hodnot jsou především následující postoje:

1) Politická korektnost, protože znemožňuje otevřeně diskutovat o faktech a jevech a ohrožuje tím přežití společnosti.
2) Poručnický přístup státu vůči občanovi, protože jej odsuzuje k tomu, aby bez odporu snášel následky chyb vlády.
3) Konzumismus, který zkresluje pořadí důležitosti hodnot ve prospěch nezávaznosti, sebestřednosti a v neprospěch obětavosti a povinnosti.
4) Bezmezná tolerance, protože hlásá rovnost vlastních a cizích hodnot a podkopává tím stabilitu, tj. i existenci vlastní společnosti.

Česká republika musí nyní i v budoucnosti čelit výzvám, které budou často vyžadovat tvrdá a jednoznačná rozhodnutí. Proto si nemůžeme dovolit zamlžovat realitu politickou korektností, oslabovat společnost lehkovážnou tolerancí, strpět nezodpovědné chování vládnoucích a podporovat sebestředný konzumismus.

Hodnota bezpečnosti a její uskutečňování

Závěrem ukážu na příkladu bezpečnosti, jak Realisté postupují při uskutečňování svých hodnot.

Nepřátelství a konflikty jsou vždycky asymetrické nejenom vojensky, ale ještě v hlubším slova smyslu i hodnotově. Proč by k nim jinak docházelo? Nepřátelé jsou ti, kteří zásadně odmítají naše představy o smyslu, oprávnění a způsobech dosahování a žití hodnot. Trestuhodným blouzněním je proto představa o tom, že nárok na zacházení podle našich hodnot má i ten, kdo je chce zničit.

Když jsou morální hodnoty součástí, nebo dokonce hlavním důvodem bezpečnostně-politické aktivity, nemohou být zároveň hlavním měřítkem pro správnost způsobu jejího provedení. I za hodnoty jako je „spravedlnost“, „právo“ a „humanismus“ se musí bojovat všemi prostředky, které máme k dispozici. To zdůvodňuje nepříjemná pravda, že způsob boje z větší části určuje ta strana, která má nižší morální standardy. Když to odmítneme respektovat, tak jsme předem prohráli.

V otázkách uskutečnění hodnot a tedy i bezpečnosti, je rozhodující dodržovat přiměřenost a účelnost jednání. A když demokratické společnosti nenajdou dost síly a odhodlání k tomu, aby nesly náklady na utváření světa podle svých představ, tak by měly mít alespoň dost rozumu k tomu, aby z toho vyvodily správné důsledky. Které to jsou?

1) V případě hodnoty bezpečnosti mají politici právo chovat se podle západních morálních hodnot jen tehdy, když to jejich odpůrce ocení a oplatí stejně. Jinak ohrožují bezpečnost svých obyvatel, jejichž zájmům jsou povinni sloužit. A to v neposlední řadě proto, že občané jejich země jsou i jejich zaměstnavatelé.

2) Když Západ není schopen vynutit si dodržování svého hodnotového systému při střetnutí s odpůrcem z jiného kulturního okruhu, tak jej nemůže dodržovat ani on sám. Oslabuje se tak totiž. Za morálku není možné bojovat jenom morálně, nýbrž je nutné bojovat za ni účelně. A ten, kdo nechce bojovat účelně, nemá bojovat vůbec.

3) Není správné vměšovat se do konfliktů tam, kde neplatí západní hodnoty. Oprávněné je pak pouze odvracet ohrožení, která z těchto konfliktů vznikají pro Západ a používat k tomu všechny účelné, nikoliv pouze morálně „správné“ prostředky.

Shrnutí

Do každodenní politiky se oba přirozené národní zájmy, tj. je bezpečnost a blahobyt, promítnou ve chvíli, kdy země musí reagovat na určitou výzvu.
Způsob a cíl uskutečňování národních zájmů se opírá o hodnotový systém každé společnosti.
Podle vlastních hodnot lze žít pouze v závětří bezpečných hranic a ve stabilní společnosti.
Realisté si vybrali pro svůj přístup k politice pět základních hodnot: Rodina, bezpečnost, spravedlnost, odpovědnost a národní bohatství.
Hodnoty se stanou politickou silou teprve tehdy, když ukážeme a dokážeme, jak je uskutečňovat. Činíme tak za pomoci pravidla 20/80, národní perspektivy, zdrženlivosti a respektu vůči oponentům.
Překážky při uskutečňování našich hodnot jsou především následující postoje: Politická korektnost, poručnický přístup státu, konzumismus a bezmezná tolerance.
Nepřátelství a konflikty jsou vždycky asymetrické nejenom vojensky, ale i hodnotově.
I za hodnoty jako je „spravedlnost“, „právo“ a „humanismus“ se musí bojovat všemi prostředky, které máme k dispozici.