"Inženýr z Proseka", jak je Václav Klaus nazýván "knížetem" Schwarzenbergem, vydal společně se svým dlouholetým poradcem Jiřím Weiglem útlý Manuál k pochopení současné migrační krize a dostal prostor na TV Prima k jeho propagaci v rámci diskusního pořadu Partie, kde mu měla oponovat, ale efektivně neoponovala, moderátorka. 

Snažení Merkelové, Marxové, Šabatové a spol. označil za "páchání zla" podobné Hitlerovi a jakýsi bruselský pokus o "změnu etnicity v Evropě". Jde prý o komplexní krizi.

Klaus byl vždy oceňován spíše pro svou realistickou zahraniční politiku, méně už za socioekonomickou, ačkoliv si nechal udělit titul profesora ekonomie a zřejmě se za něj i pokládá. Skutečnými profesory byl včas varován, k čemu povede jeho ordoliberální transformace a rozbití Československa - zbídačení obyvatelstva a uvrhnutí do pozice neokolonie zbytkového státního útvaru Česka. Nedbal oponentních hlasů, podal i přihlášku do EU a nyní se nestačí divit. 

Neboť po kontroverzní amnestii jeho už tak chatrná popularita značně upadla, je docela neštěstím, že se staví do čela protimigrační platformy od ODS po KSČM, kterou může zdiskreditovat, podotýkají TOP konzultovaní politologové. 

Jeho bývalá strana ODS prý zabředla do pravdoláskařského marasmu, takže politické životní dílo je mršinou, na které parazitně hodují obskurní postavičky typu Fialy, Svobody a Bendy. Klaus žádnou politickou sílu, do které by se mohl "zařadit", nevidí a dokud bude kandidovat na Hrad Zeman, nehodlá kandidovat on. Mohl by se tedy věnovat studiu moderních trendů ve společenských vědách, včetně ekonomie a ekonofyziky.

Současný stav moderní ekonomické vědy je totiž například dle Bedretdinova a Hickse takový, že naléhavě vyžaduje nahrazení stávajícího ekonomického paradigmatu novým. Jaké důvody nás vedou k tomuto tvrzení?

Převažující model myšlení (nebo jinými slovy paradigma) definuje konkrétní program a stanovuje limity našich současných možností v oblasti poznání. Dá se říci, že paradigma provádí výběr, selekci získaných informací v souladu s obecným směrováním moderních myšlenkových operací. Přičemž pokud tato nová informace, neodpovídá zformovaným teoriím, pak jsou zamítnuty. Z tohoto důvodu jsme, doslova ztrácíme schopnost přijímat nová, neobvyklá data. Stávající omezení nám brání vidět nové trhy, strategie, nápady a příležitosti. Abychom spatřili světlo světa, musíme provést přestavbu našeho vědění a do jisté míry i vědomí, tj. změnit paradigmat.

Téměř čtyřiadvacet století (od Aristotela) lidstvo předpokládalo a je přesvědčeno dodnes, že v ekonomice by měla dominovat paradigma, která prosazuje postulát, že všechny trhy mají tendenci spět k rovnováze. Tento pohled si našel svůj nejživější odraz ve většině ekonomických koncepcí (například, Cournot - Marshallova částečná rovnováha, Walrasova teorie všeobecné rovnováhy). Lze zjistit, nakolik je dané tvrzení odpovídá skutečnosti? Jaké můžeme uvést argumenty, které prokazují, proč a jak se tento paradigmat vznikl?

1. První představa, která stala základem myšlenky rovnováhy, byla idea takového stavu ekonomického systému, který zabezpečuje životaschopnost, stabilitu a neměnnost hospodářského systému.
2. Intuitivní chápání rovnováhy téměř všemi ekonomy je následující: v ekonomice existují některé síly (jako například nabídka a poptávka), které působí v různých směrech, a mezi nimi, dříve nebo později vniká kompromis, vyrovnanost.
3. Výchozím bodem pro vznik paradigmatu rovnováhy byl mechanismus "neviditelné ruky" (původně popsány Adamem Smithem) postulující samoregulace tržní ekonomiky. Není náhodou, že teorie všeobecné rovnováhy, a priori, zformulována Walrasem - je to teorie konkurenční rovnováhy, jež stala nejdůležitějším konceptem pro analýzu celé ekonomiky.
4. Rovnováhu jako kategorie, lze snadno traktovat z hlediska matematiky. Ze začátku jako průsečík protínání křivek nabídky a poptávky, pak jako výsledek řešení problému optimalizace trhu, což mělo být jistým referenčním bodem, zaručujícím vědeckou věrohodnost a relevanci dané teorie. Formální metody prokázání existence rovnováhy, popis podmínek její existence (například, Paretovský optimum) a udržitelnosti, výklad rovnovážných stavů se stal charakteristickým znakem "přísné" ekonomické teorie.

Nicméně, v průběhu času, v procesu prohloubení znalostí, teorie rovnováhy odhalila řadu koncepčních problémů, mimořádně důležitých pro ekonomii jako takovou a do určité míry oslabujících neprůstřelnost tohoto postulátu, a to:

• rovnováha jako taková málokdy pozorovatelna v reálném životě – například, tržní ceny mají podivný sklon k různým výkyvům.
• závažnější problém této teorie spočívá v její principiální statičnosti. Jako prostředek překonání statičnosti se nabízí analýza ekonomiky v krátkém i dlouhém období. Mostem spojujícím tyto dvě dimenze je tzv. mezičasová rovnováha, kterou vynalezl J. Hicks [2, 374].
• podstata problému spočívá v tom, že koncept rovnováhy nemá smysl, pokud nejsme s to zobrazit, jak a proč hospodářské subjekty dosahují rovnovážného stavu v průběhu času. Klíčovou roli v tomto dilematu měl zahrát koncept "očekávání." To znamená, že časová charakteristika asociována v ekonomické teorii s pojmem "očekávání", který údajně umožňuje "dynamizovat" teorie rovnováhy. Nicméně, vysvětlit ekonomické změny hospodářského systému pomocí takové umělé teoretické konstrukce lze pouze ex post. V důsledku toho heuristická hodnota takové teorie je pochybná.
• A to není všechno. Paradoxnost rovnovážné situace spočívá v tom, že v rovnovážném systému, kde hospodářské subjekty vnímají ceny, jako nastavené, vůbec nemůže nic stát, a chceme-li vysvětlit volatilitu cen, je nutné zavést speciální další mechanismus, v podobě Smitovy "neviditelné ruky" nebo Walrasova dražitele přizpůsobujícího - místo na trhu! - ceny v reakci na převis poptávky či nabídky. Jaký má smysl stanovit rovnováhu jako stav trhu, pokud neexistuje žádný tržní faktor, který vede systému k rovnováze?!

Na základě uvedeného výše, ??lze tvrdit, že rovnováhou se rozumí především jakási myšlenková konstrukce, která mu určitý smysl a slouží spíše jako nástroj poznání, nežli by byla odrazem skutečné situace, kterou bysme měli  popsat a vysvětlit. Jinými slovy, pojem "rovnováha" zůstává čistě teoretickou smyšlenkou!

Pokud vzniká rozpor mezi realitou a teoretickým konstruktem (paradigmatem), potud je na čase v zájmu prohloubení znalosti a odpovídajících praktických postupů změnit teorii. Z tohoto důvodu se domníváme, že když existující paradigma bude nahrazena novým, začne průlom ve vědě a v praxi. To je zvlášť důležité zejména proto, že v současné době se ostře projevuje rozpor mezi ekonomickou teorií a ekonomickou praxi. Změna "paradigmatu rovnováhy" by se mněla uskutečnit v důsledku změny stávajícího světonázoru až když ekonomové nabudou přesvědčeni, že současná jejich představa neodpovídá realitě. G. Soros [3, 67] navrhuje, aby ekonomie vůbec odmítla paradigma rovnováhy. Podle něj: "... představa, že finanční trhy korigující samy sebe mají sklon k rovnováze, zůstává převládajícím paradigmatem, na kterém jsou založeny různé syntetické nástroje a  modely hodnocení, hrající pravě na finančních trzích dominantní roli. Tvrdím, že toto převládající paradigma je falešné a naléhavě potřebuje nahradit novým. "[4, 25].

Svržení stávajících konceptů a tradicí znamená revoluci v poznání, rozšíření hranic a celkově přispívá k pohybu vpřed. Mezitím, jako každou revoluci i ji potkává silný odpor konzervativních sil, usilujících o zachování stávajícího světonázoru. Konzervativní myšlení je pohodlné, nevyžaduje revizi stávajících koncepcí, je v souladu s obvyklým myšlením. Odmítnutí nových myšlenek je často vysvětlováno tím, že stará teorie osvědčila během desetiletí, někdy i staletí, a stala se jakousi tradicí. Setrvačnost se pohodlně usadí v myslích lidí, kteří ji chrání a obhajují, aby odolávali změnám. Je známo, že čím déle žije stará teorie, tím obtížnější je ji prolomit. Proto v současné ekonomické vědě je velmi obtížné zbavit se paradigmatu rovnováhy a nahradit ho novým.

V době svého vzniku nová paradigma má sotva slyšitelný, osamělý hlas, který se topí v moře kritiky a odmítnutí. Nicméně, v průběhu vývoje on bude čím dál, tím silnější a bude získávat na síle. Nyní je velmi důležité si uvědomit jednu jednoduchou pravdu: svět se nestane jiným po změně paradigmatu - mění se jen naše vnímání a představa o světě, což dříve nebo později se projeví v praxi. Ve stejném ekonomickém jevu (například, na trhu Forex) lze uvidět jednak trend k rovnováze (jak to však prokázat?) nebo tzv. random walk (čili náhodnou procházku). Jenže  principy fungování procesu generování na trhu Forex existuji mimo závislost na našem vnímání a interpretaci.

Paradigma jsou základem našeho vztahu ke skutečnosti. Jako následek změny paradigmatu formuje se efektivnější systém názorů, což přispívá ke vzniku nových teoretických a praktických objevů. Například v podmínkách, stále se měnícího současného trhu, nové, flexibilní společnosti jsou životaschopnější než tradiční, které lpí na starém paradigmatu a strategií chování. Koneckonců dynamické moderní společnosti oslabují základnu tradičních organizací, a poslední dříve či později budou nevyhnutelně muset přizpůsobit se novým pravidlům. 

Například, firmě Apple se svého času podařilo radikálně změnit svou strategii na trhu, což přispělo k jejímu úspěchu na trhu s počítači, tablety a telefony. Po úmrtí svého zakladatele a vizionáře však opět upadá do byrokratických tendencí amerických korporací, vykupuje vlastní akcie v zájmu manažerů, neinovuje a ztrácí pozice. 

Související články:
http://tydenikobcanskepravo.parlamentnilisty.cz/2016/01/stovky-tisic-bojovniku-tzv-islamskeho.html
http://tydenikobcanskepravo.parlamentnilisty.cz/2014/12/proc-je-noam-chomsky-svetove-uznavanym.html