Od dob zavraždění Kennedyho, Tonkinského zálivu, 9.11., ZHN v Iráku a chemických zbraní v Sýrii, nepožívají americké tajné služby zvláštní důvěry americké ani světové veřejnosti a dezinformační kampaň přes najatého britského exagenta MI6 vůči zvolenému prezidentu Trumpovi, která vrcholí vlastizradou části rozvědčíků a vzpourou, ukazuje rozklad služeb, zvlčilost a finanční fetišismus v jejich zprivatizovaných enklávách, které se pokoušejí zvrátit demokratický proces a nastolit tajnou světovládu  jakési "globální fronty" teokratických entit, kdy mírou všech hodnot a "jediným bohem lidstva" má být zelenkavý dolar.  

Donalda J. Trumpa čeká nelehký úkol restrukturovat zbytnělé americké tajné služby, což už před lety zkoušel John F. Kennedy a stálo ho to život. 

Úkolem profesionálního zpravodajce má být poskytovat těm, pro které pracuje, nezkreslené informace o stavu světa a situacích, které musejí řešit. Jinými slovy konfrontovat je se syrovou pravdou, kterou jim neřeknou ani jejich diplomati, kteří chtě nechtě musí brát ohledy na svou kariéru, aby to, co posílají domů, příliš nekolidovalo s tím, co si myslí jejich nadřízení. 

To profesionální zpravodajci jako já, to jest lidé bez jakéhokoli legálního statutu dělat nemusí, protože žádné kariérní postupy jim nekynou. Takže vlastně můžou být jedním z mála svobodných hlasů s přístupem k politickým špičkám i v totalitním nebo autoritativním režimu. Což, jak doufám, byl můj případ. 

Západní zpravodajské služby ale bohužel za studené války, a ještě méně dnes, tuto svobodu neměli a nemají. Jejich tajné služby jsou totiž v zásadním střetu zájmů, konkrétně střetu mezi zájmem jejich služby, která soupeří s jinými vládními institucemi jednak o peníze ze státního rozpočtu a jednak o postavení v mocenském žebříčku, a službou veřejnosti, které mají říkat, jak se věci mají i když momentálně jejich zemi žádné nebezpečí nehrozí. Pro ně vždycky nějaké nebezpečí hrozit musí, a když nehrozí, tak si ho prostě musejí vymyslet, aby byli nepostradatelní. Což také dělají, a výsledkem je stále stoupají mezinárodní napětí, čehož jsme bohužel v současné době nedobrovolnými svědky a možná i budoucími obětmi, konstatuje bývalý zpravodajec a prognostik Karel Koecher. 

Tak uvidíme, co se změní ve velení "rytířů pláště a dýky" a nebo zda brzy uslyšíme z rozhlasu místo Trumpa večerku na trumpetu. Atentát se samozřejmě hodí na nějakého psychicky nestabilního čínského studenta, který nesnesl prezidentovi řeči o přehodnocení politiky jedné Číny a clech.