Vážená paní předsedající, vážené členky a členové vlády.

Já když jsem se připravoval na dnešní vystoupení, tak jsem si řekl, že to první, co udělám, tak bude takový možná právní vhled neprávníka. Nejsem právník, ale přesto tedy si myslím, že v této oblasti malinko mám co říct a proto opravdu jenom několik vět na začátek.

Vláda dnes předložila materiál, ve kterém žádá o prodloužení nouzového stavu do 30. června. Historicky, když se vrátíme do doby, kdy vlastně zákon, krizový zákon začal platit nebo vešel v účinnost, tak se dostáváme k datu 1. 1. 2000, a od vyhlášení nebo od zavedení tohoto zákona byl buď vyhlášen nebo prodloužen nouzový stav jedenáct krát. Což samo o sobě si myslím, není špatně, protože to svědčí o tom, že krizová legislativa jako taková funguje a je správně, pokud se používá krizová legislativa tam, kde je to opravdu potřebné a nutné. A v tom je trošku zakopaný ten pes, kdy to potřebné a nutné je a kdy to potřebné a nutné není.

Jenom pro zopakování, nouzový stav je právní rámec, který může omezovat lidská práva a pouze právní rámec, který může omezit lidská práva a proto si myslím, garantovaná tedy Ústavou ČR, a proč? Protože je zaveden ústavním zákonem, a to zákonem o bezpečnosti České republiky. A tady připomenu, že nedávno jsme tady hovořili o pandemickém zákonu a já pořád mám ten názor, že pandemický zákon, protože zřetelně omezuje některá základní lidská práva daná ústavou a pandemický zákon není ústavním zákonem, tak se domnívám, že je protiústavní.

Z tohoto pohledu si myslím, že nouzový stav, který je dneska vyhlášen, který dneska platí a o který vláda žádá ho prodloužit, je z tohoto důvodu legitimní. Neříkám, že je potřebný, ale nicméně legitimní a podle mě správný. Já když jsem se připravoval na tu dnešní schůzi, tak protože jsem tady nový poslanec, minulé období jsem tady nebyl, tak jsem opravdu věnoval asi osm hodin procházení stenoprotokolů, jak to tady probíhalo ve Sněmovně v roce 2020. A byť tedy nebudu číst všechny stenoprotokoly vám tady, protože tady rovněž nechci být do rána, tak alespoň pár poznámek jsem si udělal, a vidím, že tedy i mojí někteří kolegové tento nápad měli, ale naštěstí jsem si ve většině případů vybral trošičku jiné citace.

Takže 43. schůze 7. dubna, pan ministr Rakušan dovolí jeho citace. "My se ptáme, zda tento nouzový stav je skutečně takovou institucí, která musí být prodlužována donekonečna. Ano, my jako Starostové a nezávislí říkáme: do 30. 4. jsme schopni tento kompromisní návrh, ke kterému jsme došli, podpořit. Ale zároveň říkáme: my jsme ochotni se tady scházet co deset dnů, co čtrnáct dnů, a vždy si poslechnout názor vlády, jak se situace posunula, jak se posouvají čísla, jak se vláda a odborníci dívají na to, že bude nutné udržet tento stav v běhu po další týdny. Doufejme, že ne měsíce. Ty informace potřebujeme, potřebujeme vidět, že se tady rozhoduje podle jasných kritérií. Nakonec mi dovolte říci, že nouzový stav jako zvláštní režim bychom neměli prodlužovat na dobu delší než nějakých čtrnáct, v tomto případě osmnáct dnů.

Tak to jenom připomínám, že dneska se tady bavíme o třiceti dnech. A my jako opozice dneska říkáme, že jsme ochotni se taktéž sejít za čtrnáct dnů a prodloužit to o dalších čtrnáct dnů. Další citace. Pan premiér Fiala, tehdy tedy pan poslanec Petr Fiala, 7. dubna. "Na tomto místě musím vládě připomenout, že kdyby poslouchala opozici a kdyby se netvářila povýšeně, tak jsme tady v této Sněmovně na konci ledna měli řádnou debatu o nástupu pandemie a mohli jsme být na začátek krize lépe připraveni. A i proto dnes od vlády žádáme plán a nežádáme plán jenom jeden.