Jejím kandidátem na senátora ve volebním obvodu č. 25 – Praha 6 je pan Jaroslav Dvořák (41), volební číslo 1, který je tak nejmladším z deseti kandidátů. Jsme přesvědčeni, že právě Jaroslav Dvořák představuje „novou dobu“ do které naše společnost, náš stát, vstupuje. Náš kandidát je přesvědčen, že je třeba odmítnout principy amerikanismu, bruselismu a diktovaného multikulturalismu. Že je nezbytné bránit českou identitu a státní integritu, a že je čas změnit pohled na současné prezentované velmocenské rozpoložení, paradigma, ve světě. Náš kandidát svou kandidaturou, volbou a hesly chce upozornit na skutečnost, že je třeba vzít rozum do hrsti a konečně čelit hrozbám, které jsou před námi.

Kandidát Strany Práv Občanů Jaroslav Dvořák je 41 letý živnostník (OSVČ) – konzultant-poradce pro oblast inženýringu, IT technologií a jejich aplikací. Problematika a neutěšený stav pražského územního plánu patří mezi jeho hlavní pražská témata (aktivně vystupuje při interpelacích ZHMP)

Je členem SPO, do které ho přivedl zejména přitažlivý stranický program kladoucí důraz zejména na rozšíření a prohloubení demokratických principů přímé demokracie v naší politické praxi. Jedná se o prvky přímé demokracie, které jsou již řadu let prosazovány zejména prezidentem ČR p. Milošem Zemanem.

Na srdci mu leží další osud naší země v současné složité situaci, migrační vlna, posílení obranyschopnosti země, zachování identity české státnosti, zrovna tak jako uchování všech kulturních a ekonomických statků vybudovaných naší společností za mnoho století.

Jeho sociální cítění spolu s podporou zdravého českého podnikání se promítá do osobní angažovanosti ve prospěch posílení úlohy tradiční rodiny, pomoci seniorům, nefalšovaným matkám samoživitelkám, zdravotně hendykepovaným atd.

Jsme přesvědčeni, že Jaroslav Dvořák získá podporu a hlasy všech těch, kteří si přejí v naší politice mladé, nové a nezkažené politiky, kteří se budou snažit napravit vše, co bylo v minulém čtvrtstoletí úmyslně či neúmyslně napácháno a vedlo k likvidaci našeho ekonomického zázemí, morálnímu úpadku a v neposlední řadě i k naprostému nezájmu obyvatelstva o politiku jako takovou.