Nová vládní koalice zahájila své působení masivním „zářezem“ do státního rozpočtu ve svůj vlastní prospěch. Nejprve v Poslanecké sněmovně zřídila šest pozic místopředsedů, což bylo nejvíce v její dosavadní historii, aby mohla uspokojit mocenské nároky všech koaličních subjektů. Poté koalice oznámila, že v rámci nově vznikající vlády vytvoří tři nové (a zcela nadbytečné) ministerské posty – pro vědu, výzkum a inovace, pro legislativu a pro evropské záležitosti.

Jen samo zřízení těchto pozic a jejich administrativního zázemí stálo daňové poplatníky 43 milionů korun. Nemluvě o provozních, investičních a dalších výdajích s těmito místy spojených. Zvláštní útvar na Úřadu vlády byl zřízen i pro pirátského vicepremiéra (pro digitalizaci) Ivana Bartoše, přestože vede vlastní speciální ministerstvo (pro místní rozvoj), které má přitom svoji budovu, personál a veškerý další potřebný servis.

Vláda ničí úřady práce a jejich zaměstnance

Ihned po svém nástupu vláda Petra Fialy změnila rozhodnutí předchozí vlády ohledně plánovaného zvýšení platů státních zaměstnanců v příštím roce. A to výrazně k horšímu. Za skandální jsem považovala zejména tu skutečnost, že nová vláda odmítla zvýšit mzdy pracovníkům úřadů práce (kterým v období epidemie koronaviru enormně narostla pracovní agenda a objem povinností
v souvislosti s různými kompenzačními opatřeními).

A to jsem ještě tehdy netušila, že šlo ze strany pětikoalice pouze o začátek nevybíravého tlaku (a doslova až šikanování) vůči zaměstnancům úřadu práce
v podobě přidávání nových agend a povinností a faktického snižování jejich mezd.

Programové prohlášení vlády - varování, které se naplnilo

Počínání nastupující vlády v oblasti sociální a rodinné politiky bylo taktéž čirou katastrofou. Ale ještě horší byla ta skutečnost, že jej Fialova vláda velmi brzo začala i v praxi naplňovat.

Jednalo se o soubor obecných frází, ve kterém chyběl jakýkoli náznak faktické podoby řešení a realizace vytčených vládních obecných cílů. Za znepokojující jsem pokládala, a později se mé tušení rovněž potvrdilo, i jednoznačné tendence směřující k privatizaci některých částí našeho sociálního systému a snahy učinit
z některých sociálních služeb předmět podnikání.

Nepřijatelný byl pro nás v SPD i vládní záměr zjednodušit podmínky pro příliv zahraniční pracovní síly, což znamená v překladu podporu masivní pracovní migrace se všemi jejími negativními následky, například v podobě snižování ceny práce a mezd českých zaměstnanců, anebo ve formě bezpečnostních problémů v lokalitách, kde se zahraniční pracovníci koncentrují. To je cesta, po které se vydat nesmíme, naopak mzdový dumping a veškeré negativní jevy spojené s hromadnou pracovní migrací a takzvaným agenturním zaměstnáváním musíme minimalizovat.