Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Milé kolegyně, vážení kolegové, pane ministře, setkáváme se při druhém čtení návrhu z dílny Ministerstva práce a sociálních věcí pod vedením pana ministra Jurečky, který se týká úpravy, která ovlivní životy milionů stávajících, ale i budoucích penzistů v této republice.

Podtitulem těchto parametrických změn, které se ministr Jurečka snaží prezentovat jako důchodovou reformu, je dle marketingu pětikoalice myšlenka, že důchodci se mají příliš dobře, že jejich údajný blahobyt ohrožuje finanční stabilitu této země, že právě kvůli nim se Česká republika zadlužuje a že valorizace a samotná výplata jejich penzí ohrožuje budoucnost našich vnoučat.

Já zde před vámi stojím jako bývalá ministryně financí, ale současně také jako babička a jasně tady říkám, že tomu tak není. Budoucnost našich dětí a vnoučat skutečně není ohrožena současnými důchodci. Budoucnost našich dětí a vnoučat si vytvářejí oni samotní za přispění státu, který má podporovat kvalitní školství, který má podporovat inovační procesy v zemi a který má podporovat hospodářský růst, ze kterého benefitují všichni. Ale k tomu se v průběhu tohoto týdne ještě určitě dostaneme.

Vytváření pocitu viny a dojmu, že důchodci jsou příčinou neudržitelnosti veřejných financí, není namístě. Koncept jakékoliv důchodové reformy - toto není důchodová reforma - i té marketingové musí vycházet ze základního předpokladu a tím je, že penze nejsou sociální dávka, že penze nejsou milodarem a že penze jsou v rámci vyspělých zemí součástí společenské smlouvy, kdy vy odvádíte po dobu svého aktivního života nemalou část svých příjmů státu v podobě pojistného, daní, poplatků a jiných odvodů státu. Ten za to buduje nemocnice, školy, dálnice, financuje zdravotní péči, financuje systém školství, bezpečnost a současně v reáliích České republiky vrací tyto prostředky zpět v podobě penzí penzistům.

Ekonomicky aktivní část populace za to zcela logicky očekává, že se o ni stát postará v době nemoci či stáří. Tak zatím stále funguje společenská smlouva v České republice. Pětikoalice místo toho, aby byla důchodcům vděčná za to, co všechno pro tento stát udělali, vykopává bohužel mezi generacemi příkopy. Přitom starší občané často čelí finančním obtížím. My tu často slýcháme, že náhradový poměr je v současnosti až téměř padesát procent průměrné mzdy. Ale ani tento poměr, který je v historii relativně vysoký, nevytváří z domácností důchodcům domácnosti bohaté. Domácnosti, které žijí v blahobytu. Navíc, na rozdíl od aktivní populace, mají často domácnosti důchodců omezené možnosti generovat dodatečné příjmy, zatímco náklady na život, ceny základních potřeb, zdravotní péči a bydlení dramaticky rostou.