Vážené dámy, vážení pánové,

dovoluji si vyjádřit závažnou pochybnost o upřímnosti úsilí ministrů této vlády v otázkách souvisejících s péčí o naše veřejné finance. Je velmi nepravděpodobné, aby kabinet, který není schopen a ochoten aktivně řešit zcela objektivní aktuální rozpočtové problémy, mohl jakkoliv pozitivně přispět k řešení problému dlouhodobých, penzijní otázky nevyjímaje.

Jedním z výstupů včerejšího výjezdního zasedání vlády ve Vimperku bylo naprosto šokující oznámení premiéra Petra Fialy, že fiaskem letošního státního rozpočtu se vláda zatím zabývat nehodlá. Ano, slyšíte dobře. Ačkoliv deficit státního rozpočtu na konci května dosáhl bez externích šoků...

Ačkoliv deficit státního rozpočtu na konci května dosáhl bez externích šoků zcela rekordní výše, technicky se dotkl svého celoročního stropu, je zatížen prokázanými chybami v rozsahu zhruba 150 miliard korun a potýká se s historicky nevídanými problémy na příjmové straně, předseda vlády České republiky se na tiskové konferenci vyjádřil, cituji: "Není v tom žádný spor ani váhání. Ale chceme mít parametry dobře nastaveny. A že to rozhodnutí bude ve prospěch České republiky." A pokračoval dál. Cituji: "Pokud budeme letos muset šetřit, což nevylučuji, tak nechceme, abychom směřovali někam do infrastruktury nebo do něčeho, co prostě garantuje naši další prosperitu, ale snažili bychom se šetřit na provozních nákladech státu. Ale jak to bude, to uvidíme teprve v dalších dnech. Proto se tématem nebudeme zabývat dnes, protože čísla o tom, jak se skutečně vyvíjí rozpočet letošního roku, uvidíme až v průběhu léta." Konec citace.

Víte, já rozumím tomu, že pan premiér a ministr financí jsou kamarádi. A dokonce rozumím i tomu, že přijetí adekvátní reakce ze strany premiéra by znamenalo přiznat, že vedlejším produktem tohoto kamarádství bylo obsazení nejdůležitějšího resortu zcela nekompetentním člověkem. Prostě se stala chyba a chyby se v politice stávají. Fajn. Tak z osobních důvodů by se ministr financí rozhodl skončit. Nebylo by to nic nového pod sluncem. Už v pondělí by mohla být v Letenské 15 svolána mimořádná porada vedení řízená ministrem, který místo vrstvení problémů a výmluv začne problémy aktivně řešit. Ale ne. Pan premiér se rozhodl svůj největší personální omyl nepřiznat. Vedlejším produktem tohoto kamarádství tak budou kromě odložené ostudy ještě dalekosáhlé škody, postupná paralýza jednotlivých agend státu, chaos, investiční úpadek a dodatečné náklady na dluhovou službu České republiky. A to jsem vyjmenovala jenom to, co se zcela jistě stane jenom do léta, kdy hodlá vláda podle svého premiéra současné fiasko teprve vyhodnotit. V sázce nejpozději na podzim je pak věrohodnost České republiky u jejich věřitelů, ratingových agentur a mezinárodních institucí. Ve výsledku pak toto kamarádství může stát Českou republiku ztrátu suverenity.

Snad se mnou budete souhlasit, že vláda a její premiér, kteří jsou připraveni přinést tak vysokou oběť, by se vůbec neměla pouštět do řešení dlouhodobých problémů této země. Důvěryhodnost těchto snah je předem naprosto nulová. Dokud bude vláda tváří v tvář čelit akutní hrozbě nedodržení příjmů a překročení výdajů státního rozpočtu, které v kombinaci znamenají zhruba 150 miliard korun, dokud se bude pohybovat na hraně likviditních rizik, dokud nezreální státní rozpočet na letošní rok, bude jakákoliv její snaha o fiskální reformy zcela nevěrohodná a naprosto nepatřičná.

Úplně stejně jako byste nechtěli, aby vás finanční gramotnosti učil lektor, který splácí kontokorent kontokorentem nebo aby vám svatební hostinu připravoval odsouzený travič, podobně bizarně vyznívají reformní ambice vlády, která svůj rozpočet postavila na účetních tricích v rozsahu 2 % HDP.

Včera jsem v rozpočtovém výboru iniciovala usnesení, které by uložilo ministru financí zúčastnit se dalšího jednání výboru. On tam nechodí vůbec. Nelze totiž vyloučit, že jeho morálně volní vlastnosti neumožňují dostatečnou sebereflexi, tím méně jakoukoliv nápravu. Zároveň je evidentní, že zpětné vazby se mu nedostane ani od předsedy vlády, jakoby se za standardních okolností normálně dělo. Z tohoto důvodu tím nejmenším, co můžeme jako rozpočtový výbor sledující kolaps uzákoněné bilance hospodaření udělat, je přizvat ho a ve světle jasných čísel požadovat odpovědi a řešení.