U mě to bude více o číslech. Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Protože tady toho padlo již hodně, tak já se budu snažit soustředit spíš na to, co mě trápí. Vynechám různé svoje politické názory, i když všichni asi víte z mých vyjádření, která zazněla opakovaně, že já tady tuto novelu považuji za opravdu krajně nezodpovědnou. A skutečně i s ohledem na situaci, ve které se nyní nacházíme... Mně se nelíbila už tehdy, když se o ní poprvé začalo mluvit.

A teď v souladu ještě s ohledem na uprchlickou krizi a více než 300 000 státních pojištěnců samozřejmě naopak ještě to umocňuje můj pocit z nerozumnosti tohoto kroku. Ale teď mi dovolte říct něco z hlediska finančního. Já nejsem lékař, já jsem právník, bývalá ministryně financí, to je veskrze známo. Takže já se budu soustředit a držet se svého kopyta.

Když hnutí ANO převzalo v prosinci roku 2017 resort zdravotnictví, tak já si troufnu říct, že to byl skoro stav klinické smrti. Ten resort byl podfinancovaný a já, věřte mně, nemluvím jenom z nějakých debat s ministrem nebo na vládě, já jsem za ty čtyři roky a nejenom oblast zdravotnictví, si objela celou řadu, celou řadu ať už nemocnic, nebo jsem mluvila s velkým množstvím zdravotníků i s ohledem na covidovou situaci a na neustálý tlak na peníze, zejména z oblasti zdravotnictví. A to se teď nebavím, prosím, jenom o platbách za státní pojištěnce...

Moc děkuji, paní předsedkyně. Budu se opravdu snažit být věcná. Takže já teď nemluvím jenom o platbách za státní pojištěnce, o tom zřejmě mluvil i pan předseda, ale to nechám na něm, ať si to s panem ministrem řeknou sami; ale já mluvím o tom, že jsme museli zvednout platy zdravotního personálu, lékařů, sester. Mluvím o vybavení nemocnic, to nikdy nekončí, to nikdy nekončí, ale určitě kus práce se tam udělalo. O finanční situaci nemocnic, my jsme oddlužovali státní nemocnice. To byla částka 6,5 miliardy, dneska by se v tom prostě potáceli. Doufám, že aspoň toho využijí a zůstanou v černých číslech.

Ale mluvím samozřejmě i o stavu veřejného vysokého školství ve vztahu ke zdravotnictví. Ale o tom mluvil už pan předseda, tak já nebudu opakovat to, co on o tom mluvil, to co už tady říkal, abych to neopakovala, ale ta situace byla opravdu velmi těžká. A protože tady se de facto nějakými systémovými kroky nebo reformami nikdo po léta nezaobíral. A já neříkám, že jsme to vyřešili. V žádném případě. To nikdy nekončí. To je obrovská studnice problémů, a pokud do toho už trošku máte vhled, tak určitě mi dáte za pravdu.

Nikdo se třeba nezaobíral problémem, asi to říkal pan předseda, já jsem byla na semináři k EET, ale nikdo se nezaobíral problémem, že velká část našich kvalitních zdravotníků každoročně odchází do okolních zemí, že je tady vzděláme, dáme jim bezplatné vzdělání, oni nám odjedou do Německa, do Rakouska, chybí nám tady. Ukázalo se to v covidu, kdy najednou my jsme zvažovali, že stáhneme... Byla taková úvaha, když chyběl personál, že by se stáhly sestry z Rakouska. Ale pak jsme slyšeli, nedělejte to, stáhnou nám Slováci slovenské sestry nebo lékaře. Je to skutečně systémový problém a my jsme se snažili ty věci řešit.

Můj kolega Adam Vojtěch, já s velkým respektem na něho vzpomínám, můžete ho kritizovat horem, spodem, nikdo si neprošel takovým peklem jako on. Nikdo. A musím říct, že on se opravdu snažil o spoustu systémových věcí, které byly roky odkládány. A že některé se nedotáhly, nebudu se vymlouvat, ale bylo to i díky, díky covidu.

A přesto v podstatě, bez ohledu na to, a on nemohl v té době ještě tušit, že dveře klepe covidová krize, přesto připravil z hlediska, abych posoudila novodobou historii, tak zdravotnictví na nástup této krize o hodně lépe než se kdy podařilo kterémukoliv předcházejícímu ministrovi, kteří se tam střídali. Samozřejmě naši vládu nevyjímaje.