Vážené dámy, vážení pánové,

Česká republika se podle včera zveřejněného indexu prosperity a finančního zdraví propadla za necelé tři roky z příznivého devátého místa v rámci EU o šest pozic na místo patnácté. V dílčím ukazateli hodnotícím ekonomickou kondici dokonce na místo číslo 23, tedy téměř na chvost. Situace je o to závažnější, že nejde o ojedinělý žebříček, ale o další v celé řadě mezinárodních srovnání a průzkumů, kde ztrácíme dech a propadáme se doslova jako lyžař zavalený ve sněhové lavině hlouběji a hlouběji. A co hůř, záchranáři jakoby místo kopání a pomáhání ještě na místo neštěstí přivezli a nechali sypat sněhová děla.

Přesně tak totiž funguje daňový balíček, před kterým jsem vás v průběhu loňského roku nesčetněkrát varovala. A zdaleka nejen já, ale také třeba nezávislá Česká národní banka, podle které v jeho důsledku dojde jen letos ke snížení našeho HDP o 1,4 %. Nebo Svaz průmyslu a dopravy, který spočítal, že jen škrty v energetické politice prodraží českému průmyslu vstupy v podobě elektrické energie nejméně na dvojnásobek. Bohužel zadušením ekonomiky se logicky nedostavil ani kýžený efekt v podobě zlepšení veřejných financí, natož ozdravení ekonomiky.

Vláda Petra Fialy, která si ve svých slibech tolik zakládala na nutnosti zkrotit dluhy, zasekne za čtyři roky dluh ve výši 1 bilion 145 miliard korun. To je, dámy a pánové, 286 miliard ročně. A to znamená přesně třikrát rychlejší tempo zadlužování, než kterého dosahovali vládou tolik proklínaní ministři financí za hnutí ANO. Ministři, kteří na rozdíl od poškozování ekonomiky a tolerance daňových úniků a podvodů podporovali hospodářský růst, rovná pravidla pro všechny a omezování šedé ekonomiky. Postupovali tak podle toho nejlepšího a osvědčeného receptu na uzdravení veřejných financí, který je vyspělý ekonomikám znám už celá desetiletí a není potřeba ho znovu vymýšlet.

Dnes bych ale chtěla mluvit o něčem daleko horším než jen špatném národohospodářském úsudku vlády. Myslet si, že restriktivní daňovou politikou v jedné z nejméně zadlužených zemí EU dosáhneme úspěchu, je legitimní omyl. Omyl se může přihodit každé vládě, byť většinou jenom jednou, protože za něj zaplatí u nejbližších voleb. Co ale legitimním omylem není, je trestuhodná chyba, která nepřinese ani úsporu, ani růstový impuls, zkrátka nic dobrého pro nikoho, s výjimkou několika silných lobbistických skupin. Takový krok není jen chybou, ale zaslouží si vstoupit do učebnic jako příkladné a nefalšované selhání.

Takovou chybu udělala vláda Petra Fialy kosmetickým snížením DPH na potraviny z 15 na 12 %. A definitivně to bohužel potvrdila čísla o dubnové inflaci, která minulý týden zveřejnil Český statistický úřad. Všichni si pamatujeme, jak Petr Fiala při loni prosazovaném snížení DPH na potraviny prohlašoval, že dojde ke snížení cen potravin. Hnutí ANO okamžitě varovalo, že tento krok ke zlevnění potravin nepovede, ale zůstane plně v maržích zahraničních obchodních řetězců.