Vážení přátelé,

když Vás podrazí někdo z Vašich blízkých, hrozně to bolí. Proto se tomu říká zrada. Bodnutí do živého. Proti hrozbám zvenku jsme zvyklí se bránit, ale v nitru jsme zranitelní. I státy mají svá nitra, a proto potřebují „ministra vnitra“. Jeho úkol je chránit svou zemi uvnitř jejích hranic, a to za každou cenu. Ministr vnitra je ten poslední, kdo by měl svou zemi zradit. Ale České republice se to stalo.

Byl červen roku 2023. Chlapec jménem Vítek se bez dovolení vyplížil z domu a provedl něco, co by mu žádný člen domácnosti nikdy nedovolil a nikdy neodpustil. Bohužel pro nás všechny to nebyl obyčejný Vítek, ale ministr vnitra Rakušan. Bez pověření českým parlamentem nebo vládou odletěl do Lucemburska a zvedl tam ruku pro migrační pakt, který předtím pomohl připravit.

Vítek svůj čin tajil před celou rodinou tak pečlivě, že trvalo až do listopadu, než se začalo v médiích řešit, co vlastně způsobil. „Žádný z návrhů v paktu neobsahuje povinné přijímání migrantů,“ volal tehdy s bledou tváří Rakušan, když jsme ho grilovali, a on doufal, že ho tahle dětsky jednoduchá lež zachrání.

Uběhlo pět měsíců a Vítek za tu dobu zopakoval svou lež už tolikrát, že se v ní začal cítit pohodlně. Dokonce se teď usmívá, když ji vyslovuje. Schválně se podívejte do jeho blankytně modrých očí, když říká: “Kvóty? Nebudou! Nebudou žádné povinné relokace.” Video najdete na jeho sítích (ZDE). Je čerstvé, s datem 16. března.

Dva dny předtím se stejně sebejistým výrazem řekl něco, co Vám tady přepíšu v celém znění. Je to důležité pro naše vyprávění. V tu chvíli pan ministr odpovídal na stížnost diváka, že v migračním paktu jsou povinné pokuty za každého nepřijatého migranta: „Nejsou. Na to máte moje slovo. Tohle v migračním paktu není. Já jsem naopak hrdej na to, co jsem pro Českou republiku dokázal vyjednat. Víte co? Nebudeme muset na naše území přijmout ani jednoho člověka, kterého tady mít nechceme, a platit nebudeme muset, protože máme na svém území 380 tisíc Ukrajinců. Takhle jednoduché to je.“