„Naučte si tyto lidi chodit pro dávky!“ Řekl jeden z členů vlády odborovému předákovi. O kom byla řeč? O státních zaměstnancích. Ano, čtete správně, tato vláda, která by měla lidem každý den děkovat za neuvěřitelnou trpělivost s její neschopností, amaterismem a lhostejností, se tímto způsobem vyjadřuje o zaměstnancích státu. Arogance v nejryzejší podobě, realita bez příkras, bez vládních líbivých hesel a signálů. Takto mluví vláda o lidech, když jsou kamery a světla vypnuty.

Státní zaměstnanci tak konečně vědí, jak je jim vláda ochotna pomoci. Protahovat jednání a získávat tak čas, to je jediná strategie vlády při jednáních s odbory o navýšení mezd, z kterých vládou ignorovaná inflace dělá každý měsíc ohlodanou kost.

Milí policisté, záchranáři, zdravotníci, hasiči, učitelé, zaměstnanci úřadů práce a mnoho dalších, za covidu jsme vám tleskali, děkovali, ale teď, když potřebujete pomoci vy, tak zapomeňte. Vláda vzkazuje „nerušte nás a běžte si pro dávky“.

Kabinet se svojí armádou expertů, kterých jsou plná ministerstva, nepomáhá nikomu. Naprosto ignoruje prohlubující se drahotu a nastupující chudobu.

Kašle na české firmy, udržení jejich konkurenceschopnosti ministry ani premiéra nezajimá. Budete brzy propouštět, nebo krachovat? To vládu nestraší. Příjmy z DPH si zřejmě vycucá z prstu a armádu nezaměstnaných nažene na přetížené úřady práce. Po krizi sice zůstane spálená země, ale co, úkoly této vlády jsou přece hlavně ideologické - Babiš, Babiš a zase Babiš.