V poslední době se rozpoutala diskuse, jestli máme vyslat našeho velvyslance do Moskvy. Podle mého názoru ale tato debata nedává moc smysl. Nejdříve bychom si měli uvědomit, co jsou vlastně diplomatické vztahy a k čemu slouží. Není to morální uznání, není to ani žádná odměna za slušné chování, ale je to uznání faktu, že dotyčná vláda ovládá celou svou zemi.

Například první vládu Tálibánu v Afghánistánu jsme neuznali, protože neovládali celé teritorium. Ale pokud se jim to podaří, nezbývá nic jiného než dotyčnou vládu uznat a také s ní navázat diplomatické vztahy. Někdy je možné, například po puči, vládu neuznat a nějakou dobu vyčkat, pokud existuje naděje, že se situace opět obrátí. Ale jakmile je ustanovena stabilní vláda, tak bychom měli diplomatické styky navázat.

Velvyslanci jsou nástrojem diplomacie, a to je řemeslo jako každé jiné. Potřebuje své nástroje, aby měla možnost svou činnost vykonávat. Tak jako krejčí nezahodí nůžky, když stříhal ošklivou látku, tesař nezahodí pilu, s kterou řezal dřevo napadené dřevomorkou, tak, prosím, nechme diplomacii její nástroje, tedy velvyslance, na místě.

Jeden příklad za všechny: Během druhé světové války, kdy byl Hitlerův režim opravdu známý svým charakterem, sociálními demokraty ovládané Švédsko udržovalo s Německem diplomatické styky až do konce třetí říše právě proto, že bylo nutné s německou vládou udržovat kontakt, dostávat se k informacím a hájit tam švédské zájmy.

Pokud bychom neměli svého velvyslance v Moskvě, bylo by to proti veškerému charakteru a principům diplomacie a také proti zájmům České republiky, které bychom vždy měli mít na paměti.