Je to už nějaká doba, kdy jsem psal, že politické strany u nás obyčejně nekončí po porážkách v politickém boji, nýbrž sebevraždou. Zářnými příklady byly např. ODA, Unie Svobody a další. Teď se k nim očividně chce připojit i naše nejstarší politická strana, ČSSD. Poté, co už delší čas prohrává jedny volby za druhými a její preference podle průzkumů klesají pod hranici pěti procent, takže je velká otázka, jestli se sociální demokraté vůbec dostanou po příštích volbách do Sněmovny, by od této kdysi revoluční strany člověk očekával, že přijde nějaké povstání, nastane radikální změna a už kvůli své záchraně vyrazí ČSSD jinou cestou.

To byl tedy veliký omyl. On-line hlasování jejich stranického sjezdu potvrdilo dnešní předsednictvo a stávající kurz strany, který bych nazval slovy „S Andrejem Babišem na věčné časy a nikdy jinak.“

Jak už jsem také kdysi psal, bylo by škoda, kdyby sociální demokracie z politického života v České republice vymizela. Neboť rozumné demokratické státy mají takřka vždy silnou sociálně demokratickou stranu a proti ní stojí silná křesťansko-demokratická či konzervativní strana. To zaručuje jistou stabilitu demokratického vývoje.

Kdosi během jejich sjezdu varoval, aby se ČSSD nestala oranžovou TOPkou. Tedy, kdyby se bývalo sociálním demokratům podařilo do svého čela zvolit sympatickou, inteligentní a pohlednou ženu a vyhoupnout se, byť nepatrně, ale přece jen jistě nad pět procent, tak tento úděl bych ČSSD dokonce i přál.