Před třemi sty lety pomalu vznikala česká pošta. Nevyšší pošmistr český byl kníže Paar na Bechyni a po celé zemi jezdili jeho pošmistři, vesele troubili známou melodii:

Jede, jede poštovský panáček
Jede, jede poštovský pán
Vpředu má trubičku, vzadu má truhličku
Jede, jede poštovský pán

Zásilka vždy dorazila těm, kterým byla určena. Pošta byla zestátněna už za starého mocnářství a za císaře Františka Josefa blahé paměti byly dopisy či balíky doručovány adresátům dvakrát za den.

Ještě za první republiky platila pošta za vzornou a spolehlivou instituci.

Dnes jde dopis z Horního na Dolní náměstí v Olomouci i více než týden a spousta balíků, jak jsem sám nedávno zažil, se nikdy nedostane do rukou adresáta a mizí neznámo kde. Já se marně snažím ten svůj již přes měsíc vypátrat.

I od jiných svých známých vím, že zásilka jde z jedné strany Prahy na druhou týden a někdy i více. Že by pošta doručila zásilku stejný nebo následující den, jako za císaře pána, o tom už ani nesníme. I za minulého režimu bylo na poštu větší spolehnutí a dopis dorazil za dva, tři dny. Když tedy nebyl zrovna zkonfiskován, nebo již předem prostudován.

Dnešní pošta nabízí nejrůznější nesmysly. Sám jsem u poštovní přepážky zažil, že místo aby úřednice vyřizovala zákaznici přede mnou její požadavek, nejprve jí nabízela nejrůznější nevyžádané služby, které s poštou nijak nesouvisí. Nevím, kterým firmám pošta slouží a nevím také, jestli to prospívá alespoň jim, ale vidím, že naprosto zanedbává svůj hlavní úkol. Tedy doručovat jí svěřené dopisy a balíky včas a nepoškozené. A to jak ty tuzemské, tak ty zahraniční. Nevím, kdo dneska poště skutečně velí, ale měl by se za takovou službu stydět.