Tomáš Pojar, zahraniční poradce pana premiéra, poskytl interview pro iDnes s titulkem “Čím budou hranice Ruska od nás dál, tím lépe.” A má pravdu. Ale ani on nedokáže posunout Českou republiku byť jen o milimetr dále na západ.

To znamená, že naše pomoc při obraně Ukrajiny je v životním zájmu naší republiky a celého okolního světa. Není to nezištná pomoc a solidarita. Ve skutečnosti jde o naše životy, naši svobodu, o to, aby se ruská říše nepřibližovala blíž a blíž k naším hranicím.

Měli bychom si všichni co nejdříve uvědomit, že válka na Ukrajině je také o našem osudu. Už Václav Havel v roce 2008 poznamenal, že tragédie Rusů spočívá v tom, že “po mnoho staletí existuje takový ruský problém, že Rusko přesně neví, kde začíná a kde končí. I když je to největší země světa, má přesto pocit, že je taková trochu malá a že ji ohrožují i nepatrní sousedé, které kolem sebe má“.

Kdyby se jim podařilo znovu získat Ukrajinu, další na řadě bude Pobaltí, Polsko, Slovensko a hned potom my.