A kromě této kritiky i předkládané návrhy na možná řešení, včetně zesílení kontrolní funkce tohoto garančního výboru.

Současné vedení resortu MO prakticky zdědilo problémy, které byly z velké části způsobeny nesmyslnými škrty v kapitole 307. Připomenu, že ještě v roce 2006 se výdaje na obranu pohybovaly kolem 2% HDP, přitom dnes se pohybují kolem 1%. Chci připomenout několik problematických kroků minulých pravicových vlád, které vedly k dnes oprávněné kritice Výboru pro obrannou politiku a plánování Severoatlantické aliance.

Jednou věcí jsou zmiňované škrty v rozpočtu MO, které se však odrazily v zastavení náborů nových vojáků. V současné době schází přibližně šest tisíc profesionálních vojáků, armáda má špatné hodnostní a věkové složení. Přitom se z politických a možná, že i osobních důvodů rozehnal Útvar speciálních operací Vojenské policie SOG. Šetřilo se i na výzbroji a výstroji, opravách vojenské techniky a byly odkládány modernizační programy. Přesto se často nakupovalo v netransparentním akvizičním procesu draho a často i zbytečně. Stačí připomenout nákup letounů CASA, vozidel Dingo či nakonec i nákup KOV Pandur.

Tyhle problémy definované v Bílé knize o obraně se negativně odrazily i ve strategických dokumentech, zejména ve Vojenské strategii ČR z roku 2008. Ta snížila politicko - vojenské ambice naší země podle článku 5 Severoatlantické aliance. A v rámci personálního poddimenzování armády se preferovaly zahraniční mise před obranou ČR, došlo ke zrušení záchranných praporů a k několika redislokacím vojenských útvarů. Tím se však problémy nevyřešily, ale naopak se prohloubily. Nejenže se nedokončila reforma AČR, ale vzrostla nenaplněnost řady VÚ, což mělo a má stále za následek problémy v certifikaci schopností AČR podle standardů STANAG.

Současná vláda na základě zvýšených bezpečnostních hrozeb přijala závazek na postupné navyšování kapitoly 307 tak, aby v roce 2020 dosahoval armádní rozpočet 1,4%HDP. Nicméně problémem a to dlouhodobým je nedočerpání rozpočtu, zejména vlivem špatně nastaveného a málo fungujícího akvizičního procesu, který nebyl provázán s dlouhodobým plánováním. MO předložilo a vláda přijala na vědomí seznam strategických projektů včetně navazujících služeb, které by měly být realizovány v podnicích založených ministerstvem. Přesto problémy v nákupech přetrvávají.

Byla přijata i nová branná legislativa, která by měla napomoci řešit zejména personální problémy v naší armádě i motivovat občany v působení v aktivních zálohách. Nicméně dopady těchto změn uvidíme až za několik let. Byla schválena Koncepce výstavby AČR do roku 2025, přesto stojí a padá s navyšováním armádního rozpočtu. Ale KVAČR již dnes upozorňuje, že na potřebné modernizační programy bude scházet 65 miliard korun. Což je problém zejména s dodržením požadovaných minimálně 20% všech vojenských výdajů do modernizace a vybavení AČR. Připomínám, že dnes dosahujeme podle výroční zprávy NATO toliko 8%, naopak v oblasti osobních výdajů překračujeme doporučení Aliance o 11%. A to nemáme naplněnou armádu.

Přesto, že kritické hodnocení NATO je za rok 2015, tento rok se stal obratem v postojích politické reprezentace vůči zodpovědnosti za obranyschopnost naší země. Přesto existují přetrvávající problémy v akvizičním procesu, problémy s nenaplněností vojenských útvarů a kdy dochází k rozličným omezením pro účast našich jednotek v zahraničních operacích NATO. A stále se prosazují, a to i v rámci KVAČR některé nepochopitelné a drahé nákupy pro řešení schopností AČR. Přitom lze tyto schopnosti řešit za daleko nižší náklady a efektivněji. A chci nadále upozornit, že přijaté koncepční dokumenty se mohou stát opět pouhým cárem papíru, pokud se nedodrží závazek na postupné navyšování rozpočtu kapitoly 307 či se budou finanční prostředky vynakládat nehospodárně a neefektivně. Souhlasím se současným NGŠ, že prioritou musí být profesionální voják a teprve poté investice do bojové techniky. A i zde je nutno se zaměřit na priority a veškeré investice je potřeba porovnávat se zvyšováním schopností Armády ČR.