Tak jako současné vedení ČSSD, tak i já jsem byl překvapen rezignací prvního místopředsedy strany Jiřího Zimoly. Vždyť ještě před nedávnem hovořil o výborné spolupráci v tandemu s předsedou Janem Hamáčkem a o svém úsilí změnit tvář sociální demokracie. Nyní, jak sám říká, neutíká z boje, ale kritizuje nemožnost provedení změn, které by přinesly ztracenou důvěru veřejnosti. Stane se z něj prý řadový člen ČSSD.

Jak se říká, bylo by konečně vhodné, nalít si čistého vína. A začnu připomenutím prvního většího problému, kterým bylo vytvoření mocenského centra bývalých hejtmanů, zvolených za ČSSD. A to mimo strukturu strany. Tato nejednota navenek znamenala první větší pokles důvěry veřejnosti. Mimo jiné, stalo se to jako přes kopírák ODS. Pak následoval Lánský puč, který, světe div se, opět dirigovali stejní členové ČSSD, tentokráte ve spolupráci s prezidentem Milošem Zemanem. Pak následovaly čtyři roky okopávání kotníků vedení strany, a to již v aktivní součinnosti s prezidentem i s předsedou politického hnutí ANO 2011. Celé toto tažení vrcholilo vytvořením platformy Zachraňme ČSSD, která veřejně a mimo oficiální struktury strany kritizovala a stále kritizuje vedení sociální demokracie.

Do dnešních dnů jsem neslyšel jediný programový bod či návrhy na zlepšení činnosti ČSSD. Ale slyšel jsem kritiku personálního složení předsednictva, ÚVV ČSSD či zástupců ČSSD ve vládě. Taktéž změny uvnitř strany by tato platforma řešila přeregistrací členské základny. Nic proti přeregistraci, ale řešme to uvnitř strany a nikoliv na veřejnosti. Pak vypadáme nikoliv jako sebevědomá politická strana, ale jako parta podvodníků a neumětelů.  Proto z toho všeho jsem nabyl přesvědčení, že kritikům primárně nejde o programové rozdíly či o politické směřování strany, ale že jde, tak jako v minulosti, pouze o personální otázky a o mocenské převzetí sociální demokracie. Tohle mimo jiné potvrdil i Jiří Zimola při své rezignaci. Přitom sám dobře ví, že současné složení P ČSSD a ÚVV ČSSD je dáno demokratickou volbou na okresních a krajských konferencích sociální demokracie.

Ale abych nebyl pouze kritický, souhlasím s dnes již bývalým prvním místopředsedou strany, že ČSSD je vnitřně nemocná a že v ní existuje demokratický deficit i mnoho politických šíbrů. Nicméně ti neexistují pouze na jedné straně pomyslné barikády, ale na obou stranách sporu. Řešení jsou docela jednoduchá, ale musí se prostě chtít. A pokud neproběhnout velmi rychle, pak se ČSSD z té spirály smrti nedostane. Chce to změnit stanovy a řády, zmenšit organizační strukturu, otevřít Lidový dům jako profesionální zázemí strany, připravit nový politický program a změnit PR vůči široké veřejnosti. A zejména řešit své problémy uvnitř strany a v jejích orgánech a ne v přímém přenosu v českých médiích.

Také já jsem převzal osobní spoluodpovědnost za prohrané komunální volby, ale na rozdíl od Jiřího Zimoly, hodlám spolupracovat na reálné změně ČSSD. A to jak na změně organizační, tak na změně programové. Chci také zdůraznit, že mě nikdo k rezignaci nevyzýval, spíše mě od tohoto kroku z logických důvodů naši členové zrazovali. Takže pokud dostanu v budoucnu opět důvěru členské základny, rád budu pracovat ve prospěch České republiky a sociální demokracie. Nejen historie, ale současná přítomnost a zejména budoucnost této nejstarší politické strany v naší zemi si to zaslouží.

Převzato z profilu.