S přicházejícím novým rokem 2017 si řada občanů dává nová předsevzetí. Nicméně nejvíc si lidé přejí zdraví a štěstí. Tato přání jsou osobní záležitostí a je dobře, že se alespoň na nějaký čas zastavíme, zapřemýšlíme a navzájem se povzbudíme. Přesto, že se o politicích často hovoří s despektem a jsou kritizováni za život v „politickém skleníku“, chci říci, že každý politik je zejména člověkem se svými každodenními osobními a rodinnými starostmi. Proto si dovolím několik zamyšlení nad nadcházejícím novým rokem 2017.

Zamyšlení první. Strach je přirozená vlastnost, obrana a reakce lidí. A nemusí se jednat pouze o něco neznámé či méně hmatatelné. Řada spoluobčanů má strach o své zdraví či zdraví svých blízkých, o bezpečnost či o své současné zaměstnání. Tohle je pochopitelné, ale přesto bych přál všem občanům naší země toho strachu co nejméně a více občanské odvahy.

Zamyšlení druhé. Nevím, zda je to historická vlastnost naší společnosti, že převládá kritika, vzájemné obviňování či negativní přístup k řešení konkrétních problémů. Mohu pochopit ty, kterým se nedaří či se ocitli v složité životní situaci. Přesto bych si přál, aby každý vždy začal sám u sebe, aby nezvyšoval napětí u jiných a aby svým pozitivním přístupem povzbuzoval ostatní k lidskosti, humanitě, demokratičnosti a solidaritě.

Zamyšlení třetí. Každý z nás se dostal ve vánočním či povánočním shonu do situace, kdy si uvědomil, že konzumentský způsob života nepřináší pouze slasti, ale i strasti. Proto je důležité, aby každý člověk měl potřebu přirozené ukotvení ke svým blízkým, ke své rodině, ke své obci i ke své vlasti. Prostě nestačí být hrdý na výsledky našich sportovců či umělců, ale je třeba být hrdý na naši historii i na naši současnost. Proto bych si přál, abychom si denně uvědomovali svoji sounáležitost k České republice a k našim spoluobčanům.

Zamyšlení čtvrté. Každý člověk prošel od svého narození rozličnou výchovou, ať již v rodině, ve škole či v zaměstnání. Vždy byl a je utvářen lidmi kolem sebe a od nich získává hodnoty, kterými se dále řídí či řídit měl. Proto bych si přál, aby morálka, úcta k druhému, rozum, aktivita i vzájemná spolupráce byly veličinami, které budou ovlivňovat naše chování. A to co je pro všechny velmi důležité, je láska, která by měla vést naše kroky celým naším životem.

Zamyšlení páté. Užívat si svobody, zboží a blahobytu považujeme již za samozřejmé a poněkud se vytrácí pocit odpovědnosti, humanity a solidarity. Všudypřítomná závist a někdy dokonce nenávist ovládá naši mysl. Přitom jsou mezi námi lidé, kteří potřebují pomoci, potřebují solidaritu ostatních či alespoň jejich toleranci. Proto bych si přál, aby solidarita se stala běžnou součástí našeho života, abychom nebyli uzavřeni v našich zdech a abychom se více zajímali o osudy a životy svých spoluobčanů. Protože opravdu nelze vše měřit toliko ekonomickými veličinami či osobním úspěchem či neúspěchem.

Zamyšlení šesté a poslední. Ano finanční zajištění sebe sama i rodiny je důležité. Ale málo si uvědomujeme, že ke štěstí je důležité i zdraví, svoboda a bezpečnost. A protože se dějiny opakují, je důležité je znát a také se z nich poučit. Tak jako každý národ, tak i Češi, Moravané a Slezané mají své kladné i záporné hrdiny. A je třeba se někdy zastavit a podívat se kolem sebe, abychom i ty současné hrdiny poznali, protože každý z nás vytváří jisté hodnoty ve prospěch celé společnosti. Proto bych si přál více soudržnosti, více hrdosti i více národní identity, které zvyšují sebevědomí národa při řešení každodenních problémů naší země.