Omlouvám se paní ministryni za poněkud svérázný název článku, nicméně vycházím z jejích slov vyřčených přímo v rozhovoru pro server aktuálně.cz. Původně jsem chtěl paní ministryni popřát hodně úspěchů v její nové funkci, ale po nedůvěře vládě to již učinit nemohu. Přesto či právě proto se chci zaměřit na několik problémů, kterých se i paní ministryně dotkla a možná, že napomohu i radou budoucím ministrům obrany.

Souhlasím, že v letech 2013 až 2017 mohlo být na ministerstvu obrany a pro českou armádu uděláno více. Časté personální obměny na MO, neustále vedená válka mezi panem ministrem a GŠ AČR, nedořešení kauz špatných akvizic či zahájení „cinknutých“ akvizic nových, rezignace na systémové změny a personální posílení akvizičního procesu a také scházející odvaha pana ministra, nezlepšily situaci v naší armádě. Za tohle je zodpovědný ministr za politické hnutí ANO 2011. A to přesto, že doposud za ním žádná větší rezortní aféra není.

Období minulé vlády bylo nakloněno posílení obranných výdajů, ale abych byl upřímný a realita mi dává za pravdu, rezort nebyl a stále není připraven zvládnout významné a smysluplné investice. Taktéž nábory jsou limitovány kapacitou náborových středisek, nových velitelů, ale i kvalitou uchazečů. MO má opět vracet přes 4 miliardy korun, což je ovšem částka, která se opakuje každým rokem. Takže představa o skokovém navyšování kapitoly 307 je nejen mylná, ale i nebezpečná. Stačí se podívat do minulosti na řadu nevydařených nákupů. Přesto musím souhlasit, že je třeba v první řadě zabezpečit výstroj a výzbroj vojáků.