Zaznamenal jsem spoustu názorů proč se to stalo a kdo za to může, a co dál?  Domnívám se, že za to nemůžou voliči, tím, že nepřišli (kde je psáno, že při větší účasti by nebylo ještě větší fiasko). A i kdyby, čí je to vina, že občané nechodí k volbám? Čí je vina, že nevěří, že volby něco změní a že má smysl se jich zúčastnit? A co se týče senátu – kdo může za to, že jej voliči považují jen za odkladiště politických důchodců? Může za to vedení v Praze a hlavně členové vlády? Toto se dá vyvrátit velice lehce. Pokud by voliči nebyli nespokojeni s touto vládou , jak vysvětlit úspěch našich koaličních parterů? Ale bez viny naši vrcholoví politici nejsou. Pokud nahlédneme jen do dění od posledních parlamentních voleb. Ostuda s naším astronomickým dluhem (jak chceme přesvědčit voliče, že budeme dobře hospodařit s veřejnými penězi). Pokus o Lánský puč. Ministr pro lidská práva, který se z nejpopulárnějšího politika ČSSD dostal na opačný konec pořadí, a to nejen pro svoje „sluníčkářské“ postoje, ale i proto, že nedokáže ani po tak dlouhé době přijmout svoji porážku v prezidentské volbě jako chlap. Dvojí metr na dění na Ukrajině a na blízkém a středním východě. Nelogická tvrzení – kvóty odmítáme, ale dobrovolně přijmeme kvótami stanovený počet běženců (nevidím žádný zásadní rozdíl, natož odpůrci přijímání běženců). Lex Babiš – vzhledem k tomu, že jsme s ním v koalici a co vše jsme udělali proto, aby mohl být ministr, si nejsem jistý, zda může někdo věřit tomu, že nám jde o ochranu demokracie a ne o likvidaci nebezpečného konkurenta. A perlička na konec, pan Chovanec a jeho reforma policie, bez ohledu na to, zda byla potřebná a užitečná (to ukáže čas). Bylo to mediální harakiri v přímém přenosu a ještě k tomu provedené těsně před volbami. Volič si nutně musel položit otázku, proč to tak pospíchalo. Bez viny nejsou ani krajští lídři, spočtěme kraje kde za osm let našich vlád nedošlo k nějakému skandálu, ať už korupce, podivná vzdělání politiků, neetické politické čachry pro získání okamžitého osobního zisku bez ohledu na dopad na stranu v dalších volbách a medializovaný boj o volitelná místa na kandidátkách, místo boje o lepší volební výsledek. Zřejmě bude snazší spočítat kraje, kde se nic nestalo. Pokud budeme pokračovat takto dále, nejenže pojedeme po stejné trajektorii jako ODS, ale v našem případě to bude tobogán.

Co dál? Domnívám se, že je potřeba vstoupit do virtuálního světa sociálních sítí (ovšem vkusněji než hovory od bazénu), ne kvůli získání mladých liberálů, ale protože dnes kdo není na internetu, neexistuje. Bude potřeba předělat program a prezentovat jej tak, aby byl přijatelný jak pro „tradiční voliče“, tak i pro „mladé liberály“. Nevidím důvod proč by naším programem nemohl být rozumný sociální stát spojený s ideou trvale udržitelného života. Zaměřovat se jen na jednu skupinu voličů je netaktické a neperspektivní. Je potřeba na kandidátky dávat osobnosti, které mají úspěchy a ne recyklované kandidáty, kteří ovšem mají vliv se na přední místa kandidátek vždy protlačit. Toto je ovšem úkol pro nás řadové členy, nemusíme slepě schvalovat vše co se nám dá ke schválení. Je potřeba, aby členská základna (tedy i já) byla aktivnější.

Zvláštní kapitola je řešení nedostatku voličů sblížením s panem prezidentem. Nejsem přesvědčen, že s Milošem Zemanem vzhledem k jeho egocentrické osobnosti je možné mít vztah na úrovni já pán – ty pán. Uznávám, že to co jsme mu udělali před lety při prezidentské volbě, byl  podraz a ponížení. Na druhé straně nesouhlasím s tvrzeními, že prezident je srdcem sociální demokrat a levičák. Již skoro patnáct let se kvůli své uražené ješitnosti mstí ČSSD, a to bez ohledu na dopad pro občany této země. Ukazuje, že mu až tak nezáleží ani na levici, ani na této zemi, ale především na vlastním egu. Bude případný zisk z takového spojenectví stát vůbec za to?

Na závěr bych chtěl jen popřát našim lídrům v Plzeňském, Hradeckém a Pardubickém kraji, aby jim sebeuspokojení z toho jak vyběhli s hnutím ANO, vydrželo i po nejbližších volbách.

Mgr. Pavel Selinger