Když se po Paroubkovi stal předsedou Sobotka, naivně jsem si myslel, že to s námi už být horší nemůže.

A pak se zjevil Hamáček.

Když Hamáčka napadlo, že ministrem zahraničí by se mohl stát Poche, trklo mě, že takhle nějak asi vypadá konec nejstarší české politické strany.

Začal jsem závidět Unii svobody nebo Věcím veřejným jejich rychlý zánik.

No a pak se zjevil Petříček.

Čech (asi), co miluje Hermana a Banderu.

Bojím se jen pomyslet na to, co nás čeká příště.

Zkrátka, být dnes sociálním demokratem, není úplně jednoduchý úděl.