Děkuji, pane předsedající, pane poslanče, kolegyně, kolegové,

já tomu naprosto rozumím, proč pan poslanec tady dneska sedí, proč projednáváme tady tento návrh. Ono to zaznělo i na výboru. Protože holt ministerstvo nebo ministerstva nic nekonají. A pak už nezbývá nic jinačího, než prostě podat poslanecký návrh a snažil se s tou situací nějakým způsobem vypořádat. Já tedy avizuji, že budu hlasovat pro zamítnutí, protože těch věcí, které tam jsou, mně vadí spoustu. Ale ta diskuse, která tady je, tak je o tom, o našem jednom velikém zoufalství. Je to zoufalství toho, že se nic neděje ve směru dostupného nebo sociálního bydlení. Tím pádem mohou vznikat ty lokality, o kterých mluvíme, kde jsou koncentrováni ti lidé problémoví, kteří nám působí v těch obcích, městech prostě tu situaci, která tady byla už barvitě nějakým způsobem vyjádřena.

Mnohdy si to obce dělají samy, ale mnohdy za to nemohou, protože tam přijdou spekulanti, skoupí domy a prostě ty lidi tam nastěhují. A oni nemají žádnou možnost se tomu ubránit. Naopak když jim vypoví smlouvu, tak ty lidi zůstanou na té obci, protože prostě tam měli nahlášený trvalý pobyt. Ten trvalý pobyt jim je zrušen a trvalý pobyt najednou vznikne prostě na té obci nebo na tom úřadě. A tomu starostovi to tam zůstane všechno na krku.

Tak tady tento systém my tady, prosím pěkně, máme v tom. A to, co tady teď děláme, tak je jenom nějaký výstřel, protože z toho zoufalství už si říkáme, že už ta cesta musí být nějakým způsobem ven. Ale za mě to ven není, protože o těch lidech, o kterých se bavíme, tak to jsou recidivisté, kterým je to úplně jedno, jestli jim sáhneme na dávku, jestli jim bude něco strženo, nebo nebude strženo, protože oni ty prostředky jsou schopni si opatřit jiným způsobem a někde jinde. Opravdu se nebavíme o těch, řekl bych, skupinách, které to potřebují, které ty dávky umí i využívat a další, ale jsou to recidivisté, tak jak prostě páchají trestnou činnost, tak páchají tady toto. Kolega Sobotka tady mluvil o vlastně těch vyloučených lokalitách a dalších, o veřejné službě takhle. To byl systém, který byl úžasný, na který my vlastně potom dospějeme k tomu, kde to fungovalo, kde ty lidi aspoň si museli něco přivydělat, aby se jim prostě zvýšila ta dávka, aby mohli mít trošičku tu dávku vyšší než to základní životní minimum.

A dospějeme vlastně k tomu, že vlastně nám Ústavní soud řekne, že je to protiústavní. A zase se to zruší. A zase jsme v začarovaném kruhu a zase se dostáváme do toho tedy, jak z toho ven, co tedy máme vlastně dělat, protože ten systém, který fungoval, tak v ten době, kdy třeba naše společnost zaměstnávala 40 tady těchto lidí a fungovalo to. A bylo to nějakým způsobem alespoň motivace a mohli jsme s nimi pracovat. V současné chvíli to funguje i na úřadu práce tak, že když dostanou tady tito lidé dávku na bydlení, na cokoliv, tak místo, aby třeba byla poskytována tomu sociálnímu zařízení, kde bydlí, například azylovému domu, tak jim to dají do ruky. A ti lidé samozřejmě tu dávku utratí úplně za něco jinačího a neplatí ty své závazky. A když se zeptáte té kolegyně na úřadu práce, proč to udělali, tak oni řeknou – no, my s nimi musíme pracovat v rámci finanční gramotnosti.

A já říkám – dobře, jak jste pracovali? Že jste jim dali ty peníze? To ale přece nikam nevede. Jo? Takže ta práce chci říct, že musí být soustavnější. A musí to být o tom, aby tam byla ta provázanost. My se tady bavíme o té represi, ale ta prevence, která by tam měla být, tak není jenom o tom, že nemá někdo nárok na bezplatné poradenství, protože na bezplatné poradenství má nárok kdokoliv z nás, kdokoliv. A vychází to ze zákona o sociálních službách i ze zákona o hmotné nouzi. Ale to vůbec nic neřeší. Ta práce musí být soustavná, musí to být každodenní práce. A když už tady byly zmiňované dobré příklady, tak je to třeba náš pan starosta z Hanušovic. Městečka, kde je to problémová lokalita, měl tam obrovské problémy, docházelo i k jakoby nepokojům mezi starousedlíky a tady touto skupinou lidí. Nicméně tím, že měl tu osobní statečnost a docházel tam každý den, tak to dokázal eliminovat. Tady tuto lokalitu dokázal, bych řekl, jakoby rozprášit. A ty lidi, kteří chtěli, tak je posouvá dál. Ale je to práce jak s tou rodinou, tak i s těmi dětmi, protože tady zaznívalo, že ty děti, o ty nám jde, a ty musí pochopit, aby navštěvovaly třeba základní povinnou školní docházku.

Já jenom krátce se zmíním k tomu možná doprovodnému usnesení, které tady podala paní senátorka Šípová. Já se omlouvám, ale já tady pro toto nemohu hlasovat, protože tady jsou vyjmenované určité lokality. Já jsem se teď díval i zběžně třeba do analýzy sociálně vyloučených lokalit od roku 2006 do dneška. Tam třeba je naše Jesenicko, ale to tady vůbec není. Já nevím, kde se tady k těmto městům došlo, paní senátorko, já se moc omlouvám. A zároveň i to, co je tady zmíněno – posílit sociální práci na obcích. Já si nemyslím, že to je jediná cesta. Že ta sociální práce na obcích nebo to, že budeme investovat do sociálních pracovníků, je jedna část. Ale pak jsou tam samozřejmě sociální pracovníci neziskových organizací a dalších a dalších. A mně by se třeba líbilo moc doprovodné usnesení, kde by obce dostaly určitý budget, aby mohly pracovat tady s tímto tématem a mohly si ty peníze využít tam, kde to potřebují oni. A nakoupit za to, co potřebují. Ale to tady nemáme. Možná je to progresivní myšlenka, o které se budeme bavit za 15, za 20 let, já nevím. Ale jenom jsem chtěl říct, že tady pro toto doprovodné usnesení, tak jak je napsané, tak hlasovat nemohu.

Děkuji.