Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já, přestože si nečiním velkou naději, že by byl můj pozměňovací návrh přijat, přesto jsem s ním chtěl vystoupit první, protože podle mého názoru se tam dotýkám některých docela závažných otázek. Kdyby na ten pozměňovací návrh došlo, tak navrhuje část 5. včetně nadpisu vypustit. Ta část pátá se právě týká toho ošetřovného ve výši 80 % pro děti rodičů, které do školy budou moci jít, ale rodiče je tam nepošlou.

Úvodem si dovoluji poznamenat, že zavedení dobrovolné účasti žáků posledních ročníků základních škol vládním usnesením 491/2020 Sb. od 11. května, tak už to bylo v rozporu s ústavním pořádkem, neboť článek 33, odst. 1 Listiny základních práv a svobod určuje pro základní školy docházku povinnou. Cituji: „Každý má právo na vzdělání, školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon.“ A stanovuje ho školský zákon § 561/2004 v § 36. Školní docházka je povinná po dobu 9 školních roků.

Povinná školní docházka samozřejmě nezbavuje stát možnosti uzavřít z epidemiologických nebo jiných důvodů školy, ať již plošně, či místně, ať již pro všechny ročníky nebo pro jednotlivé ročníky nebo třeba vyhlásí mimořádné prázdniny. Vylučuje to však umožnit do předmětných školských zařízení učinit docházku dobrovolnou. Na již citované protiústavní usnesení vlády navázalo taktéž protiústavní mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví, které totéž vyhlásilo pro první týden po skončení nouzového stavu, od 18. května do 0 hodin 25. května. A v úterý 19. května bylo vydáno další protiústavní opatření ministerstva zdravotnictví na období od 25. května do odvolání, které rozšířilo dobrovolnou docházku i na žáky 1. stupně základní školy.

Z Listiny základních práv a svobod, ze školského zákona vyplývá, že ústavně komfortním a jediným možným řešením je buď umožnění povinné školní docházky pro všechny žáky příslušných ročníků, nebo uzavření škol z epidemiologických nebo jiných důvodů. Pokud by jedna z těchto variant nastala, tak by celá 5. část návrhu zákona ztratila smysl. Samozřejmě ani to by nezbavovalo rodiče v případě, kdyby byla školní docházka povinná a děti by onemocněly nebo měly zdravotní či jiné důvody, se souhlasem lékaře, aby děti byly ve škole omluveny, jak je tomu naprosto běžně.

Předkládaný návrh zákona přímo motivuje rodiče, aby nešli pracovat a aby své děti do otevřené základní školy nedávali. Aby tak mohli čerpat ošetřovné ve výši 80 %. Motivuje to tím spíše, že stát veřejně předem deklaruje, že nebude nijak kontrolovat důvody rodičů. Viz např. citace ředitele ČSSZ Františka Boháčka, cituji: „Nepočítáme, že bychom to kontrolovali. Nám pouze rodič uvede, proč dítě neumístí.“

Navíc vydání mimořádného opatření ministerstva zdravotnictví o pouze dobrovolné docházce žáků 1. stupně je velice podivné ve světle veřejného vystoupení náměstka zdravotnictví a 1. předsedy Ústředního krizového štábu, epidemiologa Romana Prymuly, který dne 10. května veřejně prohlásil ohledně dětí ze základních škol, hlavně těch prvostupňových, cituji: „Riziko, že by se dítě nakazilo ve škole, je téměř nulové. A především“ – a tu další citaci podtrhávám – že „míra přenosu z dítěte na dospělého a naopak je velmi malá.“

Takovéto vyjádření náměstka ministra delegitimuje oprávněnost mimořádného opatření tohoto ministerstva na období od 25. května a také delegitimuje důvody možného neposílání dětí do škol ze strany rodičů uvedených v návrhu zákona. Je zde takový rozpor, že z toho vyplývá jedna ze dvou možností. Buď je pan profesor Roman Prymula sedmilhář a vymýšlí si náměstek ministra zdravotnictví, nebo pan ministr svým mimořádným opatřením zneužil svoji pravomoc veřejného činitele. V takovémto rozporu jsou tyto dvě věci. Předkládaný návrh zákona dokonce předpokládá, že i snížená kapacita školy by neumožnila účast všech zájemců. Že by se vlastně ve škole rozhodovalo, kteří žáci se vůbec připustí, a kteří nikoliv. To je velmi hrubé porušení článku 33, odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Neboť to nejen odporuje povinné školní docházce, ale upírá to i právo na vzdělání těm, kteří se do kvót nevejdou. To je vlastně druhá část.

Jedna část je, že děti jsou povinny tam být, a druhá část, že na to mají dané právo. A skutečně, když si člověk přečte manuály ministerstva školství, které podle mého názoru nemají žádnou právní váhu, tak tam je uvedeno, že zákonný zástupce je povinen vyjádřit zájem o docházku do školy v případě žáků 1. stupně do 18. 5. 2020.

No to je protiústavní samo o sobě! Jaký zájem o docházku do školy? Docházka je z listiny práv a svobod povinná. Když tam dítě přijde v pondělí, tak samozřejmě škola je povinna ho podle tady té listiny přijmout, pokud to je žák její školy. Jinak to být ani nemůže. Přesto si toto dovolí ministerstvo dát na svých stránkách školy. A to k dovršení všeho mimořádné opatření, kterým toto bylo nařízeno ministerstvem školství, vyšlo až poté. Vyšlo až 19. května 2020! To, že předtím na tiskovce se vláda chlubila, že rozhodla o otevření škol pro první stupeň pro dobrou docházku, to prostě nebyla pravda. Žádná vláda o tom nerozhodla, rozhodlo o tom v této formě ministerstvo zdravotnictví, podepsán pan ministr. Takže žáci se na základě nebo rodiče na základě mimořádného opatření vydaného dne 19. května byli povinni, podle instrukcí, přihlásit své děti do 18. května. Vynikající běh časem, Einstein by to lépe nevymyslel. Zítra vstanu a opařím se čajem. Ano, nevěřím, je vůbec toto možné? Dále je zde uvedeno, v tomto manuálu, co vydalo školství, že bude-li zájem o přítomnost žáků přesahovat organizační, technické nebo personální možnosti školy, rozhodne ředitel školy o přijetí žáků do skupiny na základě žádosti zákonných zástupců podle kritérií, které předem stanovil. To je úplně neuvěřitelné. Úplně neuvěřitelné. Podle kritérií se bude rozhodovat, jestli se někomu možní naplnit jeho ústavní právo. Znovu opakuji, docházka do školy je povinná, povinná! Takže žádná kritéria nemůžou vůbec existovat. A někteří rodiče, ředitelé už to vzali za své. Dneska jsem četl v novinách, některý pan ředitel to řadí rovnou podle abecedy. Prostě protiústavní. Nikdo, ani pan ministr zdravotnictví, ani pan ministr školství, ani ředitel školy nemají právo jednat protiústavně proti Listině základních práv a svobod. Závěr. Jak již jsem říkal, předložený návrh zákona přímo motivuje rodiče, aby nešli pracovat a děti do školského zařízení nedávali. A těžko se jim lze divit, pokud při nabídce na 80 % ošetřovného tak neučiní. Ano, pro někoho to může být výhodné, než vstávat na 6 do práce, někam dojíždět, takováhle nabídka státu, tak dítě nepošlu do školy a bude. Jenom dopředu upozorňuji, kdyby to někdo chtěl hájit tím, že děti, které tam nejdou do školy, jsou přijaté, že mají distanční vzdělávání, tak to mu upozorňuji, že žádný právní předpis o distančním vzdělávání nikde nemluví. Žádné nařízení žádného ministerstva, žádné nařízení vlády, nic. Tam jsou zákazy a výjimky. Jediný, kdo mluvil kdy o distančním vzdělávání, to byla opakovaná informace ministerstva školství, opakuji informace, to znamená právně dokument s nulovou hodnotou, který uvádí: „Tam, kde to podmínky školy žáků či studentů umožní, je možné používat nástroje distančního vzdělávání. O využití těchto nástrojů rozhoduje ředitel školy“. To znamená, není to žádná náhrada povinné školní docházky, žádná. Je to to samé, jako kdyby si o hlavních prázdninách učitelé jen tak dobrovolně s dětmi psali a zapsali jim úkoly a oni je měli plnit. Právně hodnota nula. Zároveň tento zákon diskriminuje ty rodiče, diskriminuje ty, kteří nabídce tohoto zákona odolají a půjdou pracovat, protože povinnou školní docházku a práva svých dětí na vzdělání berou dle § 33, 1, Listiny základních práv a svobod, opravdu vážně. A proto tedy tam ty děti pošlou. A za to se jim stát dle návrhu části pátého tohoto zákona odmění tím, že na rozdíl od těch, co děti do školy nepošlou, nárok na ošetřovné ztratí. Kdyby to bylo obráceně, a ti, co děti do školy pošlou, by dostali nějakou, v této výši to ošetřovné jako odměnu za to, že se tedy dětem věnovali, do školy posílají děti, tak to bych byl pro. Takhle ne. A na závěr mého vyjádření, úplný, mi dovolte výzvu ministrovi. Ministrovi zdravotnictví, aby toto mimořádné opatření okamžitě zrušil a nahradil ho jiným, které nebude v rozporu s Listinou základních práv a svobod. To znamená, kde podle epidemické situace buď bude pro ročníky škola zakázaná, anebo naopak povolená, ale nic mezi tím. To je ústavní paskvil, který pošlapává základní práva a svobody. Chci upozornit, že 14. května bylo 150. výročí, co na našem území byla vyhlášena povinná školní docházka, bylo to školským zákonem z roku 1869. Za 150 let si to nikdo nedovolil, a to naší zemí prošly 2 světové války a různé režimy. Nacistický, komunistický, nikdo si nedovolil narušit a zrušit povinnou školní docházku. Já to považuji za mimořádný skandál. A je to jako by každému jedno. Tečka, konec, děkuji za pozornost.