Ano, já mám dvě věci. Jednak bych se chtěl dotknout krátce současné situace ve vzdělávání ve školství. A pak bych se vrátil rád k jedné myšlence, která tady zazněla na včerejším plénu. Já konstatuji, že uplynul už celý měsíc od uzavření našich škol, to znamená 1,5 milionu žáků a studentů a 150 tisíc učitelů, připomínám, zůstalo skutečně ze dne na den doma.

A před školami i pedagogy vyvstal nelehký úkol, přejít obratem na distanční výuku. Samozřejmě někteří k ní přistoupili formou online vyučování, jiní trochu konzervativněji zadáváním úkolů, ale musím říci, že všichni učitelé, bez ohledu na jejich úroveň technologických znalostí, se do tohoto procesu zapojili a snaží se žáky a studenty učit i za těchto komplikovaných podmínek. Já to zdůrazňuji zejména proto, že mezi částí veřejnosti panuje představa, že učitel je doma, má vlastně volno a ještě za to bere plný plat. To považuji vůči našim pedagogům za nefér. Ne všechno šlo samozřejmě z počátku hladce, učitelé žáky často zahlcovali velkým množstvím úkolů a požadavků, ale po několika týdnech, i za přispění ministerstva, se vše vcelku usadilo a myslím, že nyní je systém distanční výuky docela funkční. Já jsem také ocenil přístup pana ministra, který apeloval na školy, aby během této mimořádné situace omezily známkování. A těší mě, že většina učitelů vítá, že dočasně přejde na slovní hodnocení. V minulých dnech představení vládní plán na postupné otevírání škol je podle mého názoru rozumným a nutným kompromisem mezi velmi protichůdnými požadavky. Na jedné straně přetížení rodiče, kteří se musí doma s dětmi několik hodin denně učit a často přitom ještě stíhat práci z domova, případně být na ošetřovném za snížený plat. Na druhé straně je tady samozřejmě důležité zdravotní hledisko. Plošné obnovení výuky by nepochybně znamenalo příliš veliké riziko vzájemného nakažení žáků a také ohrožení samotných učitelů, mimochodem jejich věkový průměr je u nás jeden z nejvyšších v Evropě. Tedy jde o velmi diskutované téma v celé společnosti a není proto náhodou, že během několika dní vznikly dvě zcela protichůdné petice, z nichž každou podpořily desítky tisíc lidí. Pan ministr a jeho ministerstvo tedy neměli lehkou pozici, ale výsledný návrh se snaží vyjít, myslím, vstříc oběma skupinám. Já v této souvislosti oceňuji aktuálně výrazně zvýšenou mediální aktivitu ministerstva, které podává k tomu zmíněnému plánu stále podrobnější informace a uvádí na pravou míru některé zkreslené představy vznikající na veřejnosti. Myslím, že učitelé také čekají netrpělivě na metodické pokyny, které pro ně ministerstvo připravuje. A teď tedy k tomu včerejšímu jednání. Já bych rád navázal na část debaty na včerejším plénu, konkrétně pan předseda Vystrčil ve svém vystoupení deklaroval jasně zájem Senátu na co nejkvalitnějších návrzích zákonů a apeloval na spolupráci s jednotlivými ministerstvy i s poslaneckými výbory už ve fázi přípravy zákonů, případně pozměňovací návrhů k nim v Poslanecké sněmovně. Ostatně tento apel zazněl nejenom od pana předsedy, ale i od dalších z vás. Já také považuji za chybu, že k tomu nedochází, navíc právě v této důležité době, kdy zákony vznikají opravdu v rekordním tempu. Včera jsme zde probírali několik zákonů, které toho byly jasným příkladem. Za sebe ale mohu říci, že pokud jde o oblast vzdělávání, funguje to docela dobře. Už nějakou dobu úzce spolupracujeme s členy poslaneckého školského výboru a jsem rád, že naše snaha postupně přináší konkrétní výsledky. Hlavním nástrojem pro tuhle spolupráci je mnou ustavená politická platforma pro vzdělávání, kde spolu s kolegou Jiřím Růžičkou probíráme klíčovou legislativu v oboru školství, s panem ministrem i s představiteli sněmovního školského výboru. Naposledy jsme jednali online tuto středu skoro dvě hodiny, pan ministr tam setrval asi hodinu a čtvrt. A kromě současné situace ve školách jsme také probrali zrušení povinné maturity z matematiky a novelu zákona o pedagogických pracovnících, což bude sněmovní výbor probírat příští týden. Měli jsme tak možnost přeci jen ovlivnit výsledné návrhy, které k nám do Senátu doputují, pokud všechno dobře dopadne, někdy v červnu. Já nechci tuto aktivitu v žádném případě idealizovat, protože dospět k rozumné dohodě není vůbec jednoduché a ne vždycky se to podaří, ale šel jsem do ustavení politické platformy s tím, že za pokus to stojí. A samozřejmě bez vstřícného postoje pana ministra a bez entusiasmu dalších zúčastněných by to nefungovalo, celá věc by brzy skončila. Takže pane ministře, děkuji za součinnost, dneska sklízíte díky poměrně hodně, ale myslím, že zaslouženě. A já bych v úplném závěru rád ještě po poděkování panu ministrovi poděkoval všem pedagogickým pracovníkům, kteří se museli přizpůsobit téhle mimořádné situaci a ze všech sil se snaží zajistit kvalitní distanční vzdělání. Děkuji, pane předsedající.