Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, předkladatelé vážení,

myslím, že by se všichni senátoři měli v tuto chvíli asi vyloučit z projednávání, protože každý z nás přeci má svůj obvod. Tam zastupuje zájmy svých voličů a občanů hlavně. Jsou-li obvody, což je bohužel většina, kde chybí zubní lékaři, tam samozřejmě je to náš intenzivní zájem, abychom za něho bojovali.

Já jsem podjatý tím pádem dvakrát, coby starosta města. Je nás tady víc, kteří cítíme ten tlak občanů, kteří chtějí lékaře, kterého měli, myslím tím nejenom zubaře, ale gynekologa, pediatra, obvodního lékaře, s tím máme taky v těch krajních částech republiky velký problém. Zřejmě jediný problém, kde se dá zubař získat, bez nějakých větších problémů, je asi Brno, Praha, tato centra, kde samozřejmě pokud člověk se chce dostat, zaplatí si tu péči, protože lékaři nemají smlouvu s pojišťovnou.

Pak mám ještě jednu překážku, kterou vyslovuji, moje žena je zubní lékařka, má ordinaci, je jí 66 let, takže 6 let přesluhuje v důchodě. Dělá to jenom proto, že nemá komu ordinaci předat. Vůbec nejde o to, jestli ji předá za 100 korun nebo korunu nebo nula, protože větší hodnotu to křeslo, které si koupila před několika lety za milion korun, nemá. To tak je, že tu ordinaci nikdo nechce, protože není, kdo by ji převzal. To znamená, finanční problém to určitě není.

Ale problém to je, že když žijete na takovém městě, řekněme, ten spádový okruh těch okresních měst, lidí, kteří do nich přináleží, může být někde kolem 40 až 50 tisíc lidí. Tito lidé samozřejmě nemají ve svých vesnicích lékaře, protože patřili vždy tam. Když ten jeden lékař odejde, oni skutečně budou muset dojíždět. Co se stává? Ti, co nemohou dojíždět, mají s tím nějaké problémy, mají více dětí atd., pak využívají jenom lékařskou pohotovost. Ale podle toho také vypadá potom prevence, protože na pohotovosti se žádná prevence nedělá. My ale řešíme tento problém dnes. Já samozřejmě tento zákon, jak je předložen, podporuji, nebo tu změnu zákona, jak je předložena, podporuji.

Ale chci upozornit na jednu věc. My pořád řešíme vždy velmi často hořící střechu, nedíváme se, kdo ji zapálil a proč tam ty sirky byly. Někdy mi to připadá, že jsme se dostali do polohy toho vrtěti psem, kdy my řešíme už úplně něco jiného než stát, jehož my jsme součástí, jako parlament, tak bychom měli řešit, a to je, že my jsme totiž dospěli v našem školském systému do zvláštní, velmi negativně hybridní polohy, kdy na jedné straně máme bezplatné vysoké školství, to znamená, lidé studují a nemusí to platit.

Ten, kdo jim to platí, jsou všichni lidé, kteří je potřebují, tzn. všichni prostě, od řemeslníků a tak dále. Oni platí státu za to, že jim vychová lékaře obecně, kteří se o ně potom budou starat. Za ty jejich peníze pak ti lékaři odcházejí do zahraničí, když můžou, jako že můžou, dnes může každý. Protože angličtina je v zásadě už mezi mladými jazyk, který ovládají téměř všichni na úrovni, že mohou odejít, protože chybí tito lékaři ve všech ostatních zemích, tedy dříve západních zemích, ale ano, jsou na západ, chybí jak v Rakousku, tak v Německu, tak v Holandsku, oni ty naše lékaře samozřejmě nasávají.