Vážený pane předsedající, pane poslanče, kolegyně, kolegové,

mám dobrou náladu. Chvíli jsem byl v nebi, teď musím být zase na zemi. Být v nebi zbožných přání je jedna věc, druhá věc je dokázat je uskutečnit. Mám-li se držet toho, o čem je tento návrh, on vůbec není o lidech strádajících, o lidech, kteří nějakým způsobem páchají... Poruší přestupek, případně páchají zlo tím, že znepříjemňují jiným život.

Já jsem minulý týden, nebo předminulý týden, 1. 8. jsem se vracel v 0:27 hodin domů, protože jsem za sebou měl asi 1000 kilometrů, nebo 1200 kilometrů, tak jsem prostě jel rychlostí 58 nebo 57 v obci... 3. 8. mi přišla pokuta 500 korun, což jsem kvitoval, jak rychle se zlepšila digitalizace obcí. Asi za 5 vteřin, protože bych na to zapomněl, jsem pokutu zaplatil. Asi se tak chová každý z nás, prostě udělá přestupek... A při vědomí toho, že potom půjde, když se odvolá, je to 1000 korun navíc, nebo možná už víc, a tak dále. Tímto se stát brání tomu, aby nařízení, která, ať už je považujeme za horší, špatná nebo dobrá, aby je vymohl. Tito občané ze strádající společnosti mají poměrně dost motorových vozidel. Nevím, jakým způsobem je mohou postihnout.

Byl jsem navštívit na základě výzvy a dopisu obyvatele v tzv. Stovkách v Mostě, musím říct, že je to takový typický příklad toho, jak když máte bydlení, které stojí poměrně dost peněz, když se tam nastěhují obyvatelé, kteří hlučí, všechno rozbíjí a tak dále, tak to bydlení nemá vůbec žádnou... Ztratí hodnotu. Vy ztratíte miliony korun, navíc se v noci nevyspíte. A chcete-li se přestěhovat, máte dost velké problémy, protože ten byt nemáte, máte komu prodat, ale za strašně nízkou cenu, za kterou si jinde v klidné části města nekoupíte byt. Nikdo se vás neptá, že to tak je... Při té cestě jsem navštívil také Chomutov. Tam se to podařilo řešit tak, i v jiných městech se to tak řeší, že stát dává finanční prostředky na odkup bytů, které města a obce mohou využít. Oni ty byty v problémových, ty problémové byty v těchto oblastech obec odkupovala, ty nájemníky, kteří tam dělali problém, už tam nedala a oni zmizeli. Jinými slovy, je to dobré řešení, ale je to neřešení, protože ti obyvatelé přijdou někam jinam a tam ten problém vzniká.

Když jsem tady dopoledne s vámi mnohými vystupoval, k těm dvěma zákonům ráno, to znamená k těm energetickým zákonům, tak poukazují na to, že to jsou věci počitatelné, navíc tam děláme strašné chyby, teď jsme se tady rozhodli udělat jeden správný krok, že chyby zkusíme odstranit, zkusíme je nedělat tím, že ty počitatelné věci, které ale jsou vázány na mnoho zákonů, se pokusíme během toho týdne, kdy máme čas, dobře vydiskutovat, odstranit ty chyby a schválit správnou normu. Ale to je počitatelné. To, o čem tady mluvíme, je věc, která vyplývá ze schopnosti jaksi řešit problémy, ze zkušenosti, abychom ty věci poznali. A pak z toho usoudili, jestli ta či ona cesta je správná. Podívejte se, jak dlouho řeší tento stát a Evropa problémy s nepřizpůsobivými občany, těch občanů ne ubývá, ale naopak přibývá podle studií. Je to proto, že my neustále chceme vidět takové to soft řešení, že když někomu dáme peníze a budeme mu je dávat dlouho, tak on možná si řekne, oni mi dávají peníze, já bych to tomu státu měl vrátit... Jsou takoví. Ale jsou to promile v těch sta procentech těchto obyvatel.

Když jsem začal tím příkladem, že Čunek řídil a udělal chybu, zaplatil za ni, pak si snad budu pamatovat, že tam ta kamera je, že musím dávat pozor a že tedy mám sledovat tu rafičku na padesátce. Ale myslím si, že to není nabídka, mně nepřišlo v té pozvánce, tedy v tom oznámení, že když budu chtít, zaplatím. Prostě když nezaplatíš, bude tě to stát podstatně víc. Navíc všechny ty problémy kolem. To přijde každému z vás! To znamená, ani jeden z nás tady není z té strádající společnosti. A pak ti ostatní občané taky nejsou z té společnosti a jsou postiženi. To znamená, já věřím v to, sám jsem to realizoval, že na jedné straně musí být pomoc a nabídka, na druhé straně musí být trest. Já tady nechci citovat Dostojewského, všichni víte, co mám na mysli, ale v každém případě je to tak, že naše společnost jde tím směrem, který, myslím naše společnost evropská a možná i někde jinde, jdou směrem, že my změníme člověka naší dobrotou, tedy tím, že mu dáváme peníze. Tak to pořád je. To ale není možné a nestane se to. Kousal jsem se do rtu, stejně jako vy ostatní, že z této skupiny, která se rozrůstá, v ní jsou mladí lidé, kteří jednou budou přispívat na naše důchody.

No, možná když to slyšíme, tak by bylo dobře se podívat 30 let zpátky, nemusíme chodit dál. A podívejme se, kolik z těchto lidí platí naše důchody. Za 30 let toho soft systému, kde není trest, ale je spíše jenom nabídka. Ano, jsou tam lidé, kteří začali pracovat, ale oni žijí v Anglii. A když se vrátí, oni říkají: "My bychom tam nedostali žádné sociální dávky, kdybychom nepracovali." To je zajímavé, tak tam to jde, taková přeměna. Ten kanál La Manche se stal takovou zvláštní hranicí jako "Kdyby tisíc klarinetů" zbraně a nebo hudební nástroje. Tak tady nemusím nic dělat, tady všechno dostávám. A tam to je to jinak prostě. Ale je to vázáno na to, že když člověk není ohrožen, tedy donucen tím, že bez práce nejsou koláče, a tady je to pomatení Nového zákona, a teď myslím Bible, kde je řečeno, že kdo nechce pracovat, ať nejí. Já nevím, proč se toho nedržíme? Komunisti to změnili na to, že kdo nepracuje, ať nejí, a to je špatně. Je mnoho lidí, kteří jsou nějak postižení, mají ohromný handicap. Ne, že nechtějí, ale nemohou. Takže když někdo nemůže, tomu tato společnost musí pomáhat. Ale ti, kteří mohou, a to tady řekl jeden pan kolega o tom vinobraní velmi dobře, že tento rok skutečně mnoho hroznů u nás shnije, protože není, kdo by je sbíral. Lidem se to nevyplatí. Těm, kteří ty hrozny mají, si nevyplatí si koupit za tak drahé peníze sběrače hroznů. A je to v ČR. A je tady spousta lidí, kteří do práce nechodí a berou dávky.