Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Využiji tohoto bodu ke dvěma dotazům. Vzhledem k tomu, že tento bod je poměrně široký s ohledem na Inkubátor HERA společné reakce a hrozby.

Zeptal bych se pana ministra, jestli existuje podporovaný výzkumný program v ČR, který vychází z údajů, které jsou samozřejmě evropské, ale zároveň naše. Řeknu jeden příklad. Ve Španělsku, které je, jak víte, jednu dobu na tom bylo stejně špatně jak my, když jsme na tom byli špatně, tak až na dva nebo tři měsíce nebo necelé tři měsíce hned ze začátku školy nebyly zavřeny a jedou. Ten důvod, měl jsem zrovna předevčírem právě se Španělskem rozhovor, pro který jsem se na to ptal, proč školy byly otevřeny, byl, že oni mají zkušenost, vzato z toho prvního uzavření ze sběru dat, že ve školách se děti tak neprokazí a pokud v nějaké třídě nákaza vznikne, dávají jenom tuto třídu do karantény, jinak celá škola normálně chodí do škol. Vy jste určitě dnes, protože jste uvedl svůj vstup tady tím, že jste byl na zdravotním výboru v PS, tak jste zřejmě na tyto otázky odpovídat musel, ve veřejném prostoru je to nejdiskutovanější téma možná i u nás, takže bych se rád zeptal, jestli takovéto ne sběrové, ale za prvé výzkumné pracoviště, které tato data kromě samozřejmě pana prof. Duška, jestli tedy v ÚZISu vyhodnocujete tyto věci a proč zrovna třeba v tomto případě ty ostatní státy postupují jinak než my.

Pak bych se na vás obrátil s tím, že když se podíváte, tady je nás sice teď zrovna o něco méně, ale jinak ráno ty lavice byly zaplněny, to znamená, sedíme vedle sebe asi 30 cm a mezi hlavami v lavicích je možná 80 cm, a tady necelý metr, nevím, jestli tady došlo za tu dobu jednoho roku, protože Senát nepostupoval jako PS, tzn. nedělili jsme se na poloviny, většinou jsme tady byli všichni, a myslím si, že tady nedošlo k žádnému přenosu nebo infekci nebo o tom aspoň nevím. A dnes došlo k takové úsměvné situaci, možná většina z vás si to nevšimla, my tady sedíme takto 8, někdy 12 hodin, a pan ctihodný předseda volební komise, tak jak to měl pochopitelně předepsáno, nás vyzval, abychom šli volit a dodržovali dvoumetrové odstupy při tom, když jde k volbě. Takových věcí si všímám, a víte, proč? Ne proto, že to je legrace jenom, ale já si jich všímám především proto, že kdybychom se nad ty věci nedokázali povznést, tak bychom se jimi více zabývali, a možná by bylo dobře, kdybychom se jimi zabývali, protože tomu se říká jaksi – zkusím to říct velmi diplomaticky – je to určitá faleš, že my takto sdělíme, jak se chceme tamhle chovat, přitom je to naprosto zbytečné, je to dokonce nesmyslné, protože když tady sedíme 10 hodin, tak těch 5 minut, kdy stojíme v řadě půl metru od sebe, ne-li dva metry, tak už nic nezachrání a nic nezmění. A tady touto cestou, tímto příkladem, vůbec nechci, aby se toto řešilo, to si v Senátu řešíme asi sami, ale myslím, že touto cestou se dostávám k nařízením, která vydáváte. Já osobně, protože ještě v té době jsem byl také ve funkci hejtmana, kdy jsem se spolupodílel na těch nařízeních, a viděl jsem bezradnost vlády a bezradnost na všech stupních řízení, jak že to vlastně s Covid-19 je, jak to bude, nikdo neměl zkušenosti ani ve světě, a všichni laborovali, a tam určité chyby se daly tolerovat, protože nevěděl nikdo.