Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové.

Já považuji debatu o veřejných rozpočtech, o jejich příjmech a výdajích, za výsostně politickou debatu, je to taková ta hlavní debata politického střetu, jak má být stát organizován, jak mají být vybírány...

Já nevím, jestli to ještě více půjde, zkusím to. Podvazovat politické rozhodování v této oblasti jakoukoli zákonnou úpravou já považuji asi za problematické, já z tohoto hlediska nejsem vůbec rád, že máme úpravu pravidel rozpočtové odpovědnosti v zákoně, protože si nejsem jistý, že tam tímto způsobem patří, že máme tu základní politickou debatu takto legislativně limitovat, tím spíše jsem rád, že jsme ji neupravili na ústavní úrovni.

Nejsem si také jist, že to bylo tehdy, protože byla obava z toho, jak rozhodne Senát, nebylo tehdy možné získat většinu ani v Poslanecké sněmovně pro tu ústavní úpravu, myslím si, že to bylo částečně také proto, že tam byla debata o nějakých automatických pravidlech, jak omezovat výdaje z veřejných rozpočtů v momentě, kdy dojde k nějaké situaci větších schodků a podobně. Ta debata z mého pohledu, jak já jsem ji tehdy vnímal, byla velmi jednostranná, ta byla jenom o automatickém škrtání těch výdajů, ale už ne třeba o automatickém navyšování příjmů, o nějakém automatu, který by třeba navýšil o 1, 2, 3 % korporátní daň z příjmů. Neříkám, že to je jediná možnost, jenom jako ukázku toho přístupu. To znamená, ta debata byla jednostranně ideologicky zatížená z mého pohledu. Já jsem velmi rád, že nemáme takto limitující ústavní úpravu.

Teď tedy k tomu, co tady máme předloženo dnes, jsou tady námitky, že se to nemá projednávat ve stavu legislativní nouze, protože to nesouvisí jenom bezprostředně s reakcí na tu koronavirovou krizi, že to je na 7 let, nejenom bezprostřední úprava. Já si tím nejsem úplně jistý, přinejmenším zčásti, protože pokud má být možno sestavit rozpočet na příští rok, tak pravděpodobně s ohledem na nutnost představit jednak návrh toho rozpočtu, pak tady výhledy na další dva roky, myslím si, že ta úprava musí mít dosah min. 3 roky, pokud má umožnit vládě nějak se v té současné situaci pohybovat.

Můžeme vést debatu, jestli ta úprava na ty další 4 roky je vhodná. Ale také bychom se na to mohli podívat z opačného hlediska, jestli by bylo vhodné upravit tu první část a pak znovu tedy předkládat nějaký legislativní návrh, který by dotvářel ten zbytek toho procesu na ty další roky.

Já tady nevolám po tom, abychom zvyšovali schodky rozpočtů, veřejné zadlužení, já bych byl rád, kdybychom naopak ještě umořovali zadlužení státu nebo obecně tedy veřejného sektoru, ale jak jsem zmiňoval v té předchozí části svého vystoupení, já bych byl rád, kdybychom to taky činili na základě debaty, kde získal dodatečné příjmy do veřejných rozpočtů. Nejenom na základě toho, abychom se bavili, kde co škrtneme. Můžeme se bavit, že se dá škrtnout nějaká jedna rozpočtová položka, jestli je vhodné přispívat na snížení jízdného ve veřejné dopravě či nikoli. Ale to jsou všechno dílčí otázky. Mně jde o ten celkový přístup, jak se bavit o veřejných rozpočtech, o jejich příjmech a výdajích, tady já vidím velký problém. Zmiňoval jsem to v té dílčí oblasti, kdy jsme se bavili o závazku navýšit na 2 % HDP rozpočet na obranu, což je 60 mld. navrch, kdyby se to provedlo jednorázově. V té stávající struktuře, bez debaty o příjmech, to nejde, platí to podle mě obecně, nejenom ve vztahu k této jedné otázce.