Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové.

Já se také s dovolením posunu od toho předpoledního divadla, z mého pohledu zcela nedůstojného Senátu, já jsem si nemyslel, že tady něco v přímém přenosu podobného tomu zažiji, tak já bych se s dovolením přesunul k projednávanému bodu.

Tady zaznělo mnohé pro i proti pandemickému zákonu. Od některých kolegů jsem slyšel, že to je opravdu ta nejhorší legislativní úprava asi v historii této země. Taky nechci komentovat věci, které tady zazněly, například... Slyšel jsem ale, že v ideálním případě můžeme do konce února projednat to či ono. Já jsem chemik, znám pojem ideálního plynu, ale ten ideální plyn neexistuje. Takže takové úvahy, co můžeme v ideálním případě stihnout a co nemůžeme, nechám stranou. Nechci také věnovat nic komunikaci vlády k občanům, samozřejmě i já tady mám jakési výhrady, ale to není to podstatné.

Já bych se s vámi rád podělil stručně o svůj pohled na pandemický zákon. Nechám taky stranou ústavnost nebo případnou neústavnost samotného procesu při schvalování této novely v Poslanecké sněmovně. Já nejsem právník, jsem chemik. Přenechám toto povolanějším, tedy, řekněme, soudcům Ústavního soudu.

Takže k těm obecnějším aspektům pandemického zákona. Z mého pohledu jde tedy o novelu, nebo víme, že jde o novelu již existujícího zákona, která sice zavádí nějaké úpravy, ale zejména prodlužuje platnost stávající legislativy. Pan ministr tady o tom velmi podrobně hovořil. Já také vnímám určité nedokonalosti tohoto návrhu, jistou nesystémovost a tak dále. Ale na druhé straně nemohu nevidět provázanost tohoto zákona s řadou dalších zákonů, které nám pomáhají ve stále komplikované pandemické situaci.

Já nejsem taky nějaký optimista, že už možná po 2 týdnech v březnu to nebudeme potřebovat. A pokud bychom nyní pandemický zákon zamítli, je jasné, že přestanou tyto zákony buď platit, nebo dávat smysl. Já uvedu čerstvý příklad. Už to tady bylo zmíněno v jiném kontextu. Minulý týden jste tady téměř všemi hlasy přítomných senátorek a senátorů, já jsem byl, omlouvám se, v karanténě v tu dobu, tak jsem tady být nemohl, schválili zákon, který umožňuje ředitelům škol dát 10 dnů mimořádného ředitelského volna či přejít na plošnou distanční výuku, pokud to budou potřebovat. Tento zákon byl z mého pohledu přijat za vteřinu dvanáct. Ale i tak si ředitelé pochvalují, že jim pomáhá zvládat a pomůže jim zvládnout tu mnohdy komplikovanou situaci. Ta byla ve školách, víme to všichni, zejména v lednu opravdu pekelná. A ani teď není zdaleka dobojováno. A stačí se podívat do některých krajů. Takže i tento, námi bez problémů schválený zákon, by přestal od 1. 3. platit.

Další věcí, která mi pomohla v mém rozhodování o podpoře pandemického zákona, byly pozměňovací návrhy přijaté ve sněmovně. Už tady o tom bylo taky hodně řečeno. Pro mě osobně bylo původně docela těžko přijatelné, aby zákon měl neomezenou dobu platnosti. A vadily mi tam také ty disproporční výše pokut. Obojí, a nejen to, bylo opraveno. Takže z mého pohledu je zde zákon s platností do konce listopadu se sankcemi výrazně nižšími než jsou třeba ty, které jsou v zákoně o ochraně veřejného zdraví. Mimochodem, a také to tady zaznělo, navrhovaná novela pandemického zákona je i v řadě dalších aspektů výrazně vstřícnější vůči občanům než zmíněný zákon o ochraně veřejného zdraví, či dokonce než nouzový stav.