Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Dovolte, abych přeskočil dlouhé výklady, protože to nejdůležitější jsme nyní slyšeli doslova z první ruky. Bělorusko potřebuje naši podporu, potřebuje naši solidaritu, potřebuje, abychom jako demokraticky zvolený Parlament zaujali postoj k tomu, když se demokracie někde tvrdě pošlapává v rozporu se všemi pravidly. Bělorusko je starobylé téma. Když se podíváme do archivu Senátu, zjistíme, že těch dokumentů, které Senát – senátoři a senátorky – v minulosti schvalovali, projednávali a zpracovávali, že jich jsou skutečně desítky. To, co je na tom všem varující, je, že se situace v Bělorusku nezměnila ani o píď k lepšímu, ale naopak k horšímu. Proto se navrhuje Senátu přijmout krátké usnesení, které za chvilku přečtu podrobně v rozpravě, protože jsme provedli ještě poslední změnu v bodě 2.1. Tímto tedy k úvodnímu slovu a rád potom vystoupím s podrobným zněním, tak jak jsme ho ještě dnes ráno upravovali. Je tam jediná jazyková úprava. Děkuji.

Dovolte mi říct jednu myšlenku na úvod a potom načtu upravenou verzi.

Jedna úvodní myšlenka, která se mi zdá, že by neměla zůstat jenom v rovině slov, ale měla by se přeměnit v činy. Česká republika disponuje zvláštními rozpočtovými kapitoly pro pomoc potřebným. Jedna z nich, slyšeli jsme tady o ní před chvílí od paní Světlany Tichanovské, se týká pomoci... (Chybí zvuková nahrávka.) Utrpěli vážná zranění, která potřebovali dlouhodobě léčit, a jim se věnuje z rozpočtu ministerstva vnitra tzv. ten program Medevac. Pak je tady druhá dlouhodobá kapitola v rámci ministerstva zahraničních věcí v rámci rozvojové spolupráce a jejích programů a jedna část je věnována podpoře těm, kteří žijí v nesvobodě a potřebují například s formací novinářů nebo s formací soudů nebo soudců nebo dalších. Zkrátka, pro podporu občanské společnosti, která čelí nějakým velmi složitým situacím, můžeme jmenovat současný Myanmar anebo právě Bělorusko.

Nyní mi dovolte jenom jednu důležitou informaci, abychom věděli, o kolika milionech z rozpočtu ČR mluvíme. Ty rozpočtové prostředky byly plánovány někdy před 10 lety, 12 lety asi na 100 milionů Kč českých na každý rok. Ale protože přicházely různé škrty, protože přicházela i politicky motivovaná kritika, která říkala, co nám je do toho podporovat demokracii někde v zahraničí, tak schopnost vlády mobilizovat rozpočet v tomto smyslu klesala. Dnes jsme na nějakých 70 milionech za rok. Jenom, abychom věděli, o jakých číslech mluvíme, ten apel na solidaritu, který tady slyšíme, tu obrovskou potřebu pomoci Bělorusům, kteří chtějí studovat, kteří se chtějí např. zapojit do života a připravit na další život, tak má také své konkrétní náklady a my bychom měli vládě ČR pomoci, aby na tyto prostředky měla dost velkou rezervu v rámci rozpočtu ČR. Takže místo 100 milionů Kč, které byly kdysi před 12 lety plánovány, jsme dnes na 70, a mám za to, že by bylo slušivým odkazem i našeho dnešního jednání, kdyby následovaly i kroky vlády v tomto smyslu. Ta ochota tam je, ale potřebují k tomu samozřejmě podporu. Tomu se věnuje také naše usnesení, proto tam vyzýváme vládu, aby neustávala v podpoře. Mluvíme tam o sankcích, tak jak jsme slyšeli, a mluvíme tam i o dalších věcech.