Vážená paní předsedající, dámy a pánové, vážení kolegové, vážené kolegyně.

Dnes měl schůzi VZVOB, dříve než vás seznámím s usnesením, které jsme schválili jednomyslně pod číslem 210, které se vztahuje právě k dnešnímu tématu, a to z hlediska energetické bezpečnosti, tak mi dovolte několik úvodních poznámek.

Situace, do které jsme se dostali, nás nutí, abychom všichni společně hledali co nejrychleji řešení. Ale my řešíme důsledky. To, proč jsme se v této situaci ocitli, jako ČR, jako EU, jako odběratelé plynu nebo elektřiny, to přece jenom vychází ještě odjinud. Jak dobře víme, Ruská federace si dlouhodobě připravovala půdu, vytvářela celý příběh o tom, jak je potřeba bojovat s nacisty, nevšimla si přitom, že ti největší nacisté se právě objevují v samotné Moskvě, začala vydávat knihy, které přepisovaly historii, nás, kteří jsme byli tak vnímaví na lacinou energii, vlákala do pasti, lacinými, zajímavými, vstřícnými cenami za plyn a za další energie.

Situace, do které jsme se dostali v předvečer ruské agrese proti Ukrajině, je proto situací, ve které se nemůžeme chovat suverénně, svobodně, ve které je vlastně ohrožena naše energetická bezpečnost. Protože kdo má energii, ten má vliv. Kdo má vliv, ten rozhoduje.

Tam, kde mluvíme o energetické bezpečnosti, bychom proto měli také rovnou mluvit o národní bezpečnosti. V tomto Senátu o tom něco víme. Vzpomeňme si ostatně na četná jednání, která jsme tady vedli, abychom zabezpečili energetický sektor v ČR, bez toho, že by se tady nakupovaly energie z Číny nebo z Ruska, jako to bylo v plánech minulé vlády, když se připravovalo dokončení stavby elektrárny, jaderné elektrárny v Dukovanech.

Dnes tedy řešíme následky této agresivní politiky ze strany Ruska. Vidíme, že nejenom že Rusko si připravovalo půdu, ale že dokonce ještě dnes aktivně manipuluje s cenami plynu, že otevírá a zavírá kohoutky tak, jak se mu zlíbí, přestože nás desítky let ubezpečovalo o tom, že bude seriózním partnerem pro dodávky energií. Když k tomu připočteme nemilosrdné klima a klimatické podmínky, které jsme viděli v letošním létě, kdy v důsledku rozsáhlých veder a sucha bylo potřeba zastavit přes čtvrtinu hydroelektáren v Evropě, v Portugalsku to byla téměř polovina, když k tomu připočteme další šok, který tady někteří z vás zmiňovali, a sice že Francie, jaderná velmoc, která vždy exportovala elektřinu do zahraničí, tentokrát musela importovat, protože z 56 jaderných reaktorů ve Francii jich ještě minulý týden 31 bylo mimo provoz, z toho 16 procházelo běžnou údržbou, to byla plánovaná odstávka, 14 bylo odstaveno kvůli hrozící korozi, resp. kvůli dodatečným bezpečnostním kontrolám, protože se ukázalo, že ten reaktor nefunguje, jak měl. Chceme proto ocenit rychlost, se kterou se vláda pustila do řešení této krize, zejména ve chvíli, kdy se zapojila do vyjednávání o účasti ČR v LNG terminálu, v tom terminálu pro zkapalněný plyn v Nizozemí. Za tak málo týdnů tak velký výsledek je potřeba opravdu ocenit. Stejně tak chceme vládě dát plnou podporu, aby si vyjednala podobný přístup do terminálu na zkapalněný plyn v Polsku, stejně tak i v Německu. Ostatně o tom bude také naše usnesení.

Oceňujeme, že vláda dokázala tak rychle ke včerejšímu večeru rozhodnout o zastropování cen. ANo, pro některé to bylo pozdě, ale musíme si uvědomit, že my si kupujeme čas. To, jak ten čas bude dlouhý, to bude mít svoje náklady. Bude to mít náklady do našich veřejných rozpočtů. Když se podíváme na to, kolik peněz jsme rozpustili v minulých letech jenom na sanaci těch krizí, najděme si ve sdělovacích prostředcích nadpisy, kde se píše, že se prodávaly drahé kovy ze státních rezerv. Karel Havlíček, tehdejší ministr průmyslu a obchodu. Nebo že se rozpouštěly prostředky, které byly v rezervách, v rozpočtových rezervách, až na úrovni stovky miliard korun českých.