Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci.

Vyslechl jsem si velmi zajímavou debatu, kterou samozřejmě v Senátu nemůžeme zažít, protože tak dlouhý čas na to nemáme. Nicméně je to v pořádku, a taková debata se mi líbila, protože mě v mnohém obohatila.

Bylo tady několik bodů, které mě zaujaly. Nebudu se opakovat jako v mé úvodní řeči, o čem ten zákon je, o čem není. Zaujalo mě třeba to, že tady někdo řekl, že zákon rozdělil společnost. Já si nemyslím, že zákon dokáže rozdělit společnost. Společnost rozdělili politikové. Tím, jak ten zákon interpretovali. Já musím říct, že sám vlastně než jsem se stal zpravodajem tohoto zákona, tak jsem měl určité výhrady vůči církevním restitucím, protože jsem věděl jenom to, co mi řekli politici, a to, co mi řekly vlastně média. Musel jsem tento zákon podrobně prostudovat, a musím říct, že to je zákon dobrý. V rámci této debaty jsem viděl vlastně, že jsme tady všichni zástupci volení lidem a byla nám do rukou svěřena moc. A uvědomil jsem si, co to ta moc vlastně je. Moc, to je odpovědnost. A tu odpovědnost unesou jenom silné osobnosti. A protože, stejně jako tady spousta lidí apelovala na svědomí, tak já apeluji také na vaše svědomí, protože jako zpravodaj vím, že ten zákon není v pořádku, a vím jednu věc, že schvalujeme zákon, u kterého většina z vás předpokládá, že jej zruší Ústavní soud. A to si myslím, že si náš národ nezaslouží, abychom tento systém právně zaplevelili něčím, co vlastně v podstatě v budoucnu má být zrušeno. Takový je názor i Senátu, takový názor proběhl i v debatách. Znovu tady připomenu, že vlastně senátoři za ČSSD, včetně předsedy ústavněprávního výboru pana Antla, byli zásadně proti tomuto zákonu. A musíte si také uvědomit, že pan předseda ústavněprávního výboru Antl byl ten, kdo inicioval původní ústavní stížnost na tento zákon u Ústavního soudu, kdy zákon vlastně byl shledán jakoby ústavně komfortní.

Děkuji vám za pozornost.