Kdyby náhodou TOP09 stála o mou dobře míněnou radu, tady je: pan doc. Tuleja by se rozhodně ministrem pro vědu stát neměl. Kdyby šlo skoro o jakýkoliv jiný ministerský post, jeho “škraloup” s publikováním v (nejspíše) predátorských časopisech by možná až tolik vadit nemusel. Ale když jde zrovna o vědu, kde je důvěryhodnost adepta mezi vědci hodně důležitá, běžel by už od startu s velkým handicapem. Myslím si to ani ne tak kvůli tomu, že několik jeho prací vyšlo v časopisech, které jsou v tzv. Beallově seznamu potenciálně predátorských žurnálů. Spíše mám problém s jeho následnou reakcí.

Beallův seznam je už totiž docela starý, jeho udržování zabránil soustředěný právní útok těch časopisů, které na něm jsou. Proto se mezitím v některých (spíše ojedinělých) případech mohlo stát, že se následně podezření na predátorský charakter časopisu nepotvrdilo. U jiných bylo sice zpočátku na místě, ale od té doby se přece jen posunuly více směrem k normálnímu vědeckému periodiku. Byl bych tedy od pana adepta na ministra čekal nějakou věcnou obhajobu, která by vysvětlovala volbu konkrétních časopisů. Před 10 lety se zkušenosti s predátorskými časopisy teprve začaly hromadněji akumulovat, a “nalítnout” jim bylo snazší než dnes. Jistě, případné přiznání nerozpoznání nesolidního charakteru nějakého časopisu by o velkém rozhledu v oboru zrovna nesvědčilo, ale šlo by jakž takž pochopit a akceptovat.

Jenže to úplně zásadní s čím věda stojí a padá je důvěryhodnost. A to je právě to, co predátorské časopisy silně podminovávají. A může to mít zcela konkrétní a praktické důsledky - od klesající ochoty veřejnosti vědecké poznávání financovat po problémy s akceptací vědecky podložených řešení. A to se prostě nenapraví tím, že řeknu “sorry” a smažu odkaz na ty články z nějakého - při vší úctě - zcela irrelevantního univerzitního seznamu  publikací. Pokud by to mělo být myšleno vážně, naprostým minimem by měla být retrakce těch článků v příslušných časopisech (pokud něco takového jsou ochotny udělat - k charakteristikám predátorských časopisů patří, že k tomu ochotné nebývají).

A s dovolením úplně nechutné mi připadají výmluvy na doktorandku. Povinností školitele je naučit své doktorandy m.j. autorské etice, k níž zcela jednoznačně patří to, že vím, kam je mé dílo odesláno se žádostí o publikování. Občas se stává, že mají i slovutní vědci potíže s tím, že jejich doktorandi třeba zfalšovali nějaká data, jenže to může být něco trochu jiného - je těžko v moci školitele překontrolovávat každý jeden výsledek doktoranda. Ale kam se pošle společná práce, to je triviální a jednoduché. Svádět to na doktorandku rozhodně nelze považovat za to, že “se k tomu umíte postavit čelem” (M. Pekarová-Adamová).

Pokud pan docent “o tomto svém dřívějším přešlapu nevěděl”, znamená to, že nemá moc dobrý přístup k autorství svých děl a ke školení doktorandů. Bagatelizace (“jednotlivé malé pochybení”, “nějaká malá chybka”) tomu nijak nepomáhá, ba právě naopak.

Trochu mě překvapuje, že pan docent podle médií neví, zda za publikaci článků zaplatili. To totiž není rozlišovacím kritériem predátorských časopisů. Ve většině slušnějších (i méně slušných) vědeckých žurnálech je potřeba za publikování článků něco zaplatit. Buď alespoň tzv. “page charges”, tedy příspěvek na náklady spojené s redakčními úpravami textu, nebo - stále častěji - plnou výši nákladů za publikování a rozšiřování textu, tzv. open access.

V reakcích se občas objevuje i to, že přece byl (opakovaně) zvolen rektorem, dokonce i to, že byl členem konference rektorů (ČKR). To je ovšem celkem irrelevantní - rektorem se může v principu stát i student bez vědeckých zkušeností, pokud akademický senát shledá, že má nějaké kvality, které se dané vysoké škole hodí. Posuzování vědecké kvality nemusí při výběru rektora hrát velkou roli. A členem ČKR se člověk stane prostě na základě toho, že je rektorem. Tam se už vůbec žádné posuzování vědeckých kvalit nekoná.

Když už se TOP09, podle mě ne příliš šťastně, rozhodla odvolat vcelku úspěšnou a rozhodně slušnou a pracovitou ministryni Helenu Langšádovou, měla by jí alespoň nahradit nějakou opravdu solidní “těžkou váhou”. To, zrovna v oblasti vědy, adept s tímto druhem “nějaké malé chybky” a s takovouto reakcí na její odhalení není.