Děkuji za slovo, kolegyně, kolegové, já jsem chtěl vystoupit ke stejné věci. Možná jsme někteří zaregistrovali poměrně primitivní kritiku jednoho poslance, jehož jméno si nepamatuju, ani se o to nesnažím, jedné z mého pohledu obskurní strany, který právě mluvil o tom, že Erasmus je jeden velký mejdan.

Mně připadá, že Erasmus a Erasmus+ a ty související programy vlastně dokázaly během poměrně krátké doby a za relativně velmi malé peníze obnovit něco, co patří skoro bych řekl ke kořenům evropské civilizace. A to je něco, čemu se na středověkých univerzitách říkalo „Peregrinatio academica“. Čili Peregrinus je vlaštovka. Takové to vlaštovčí přelétání akademiků nebo lidí z univerzit po Evropě. To ve středověku, v tom temném, primitivním, nerozvinutém středověku, jak o něm někdy někteří přemýšlejí, tak bylo úplně běžné. Samozřejmě těch lidí na univerzitách bylo dramaticky méně. Byla to podstatně méně masová věc než dneska, ale současně vždycky to byla věc sociální mobility. Víme, že všichni znají příběh Jana Husa, teď nedávno se připomínal. To byl posléze univerzitní mistr, rektor univerzity nějakou dobu, ale byl ze zcela chudých poměrů. Nebyl to žádný šlechtický synek. A to byl na těch univerzitách běžný příběh. A patřilo k tomu skutečně to putování po evropských univerzitách.

To pak někdy v době osvícenství a v době rozvoje nacionalismu a posilování národních hranic, tak zcela vymizelo z Evropy. Nebo skoro vymizelo, stalo se zcela výjimečným a velkým obtížným, a Erasmus to vlastně vrátil zpátky. Na dosti masové úrovni. Zase „masové“ v uvozovkách, pořád ta proporce studentů, kteří absolvují nějaký pobyt v rámci Erasmu, je v řádu řekněme vyšších jednotek procent z celkové studentské populace, ale pořád jsou to poměrně velmi slušné počty.