Tak, dámy a pánové, pane předsedají, kolegyně, kolegové, ono je více otázek okolo voleb, jako takových, které v podstatě i díky tomu semináři, za který děkuji, ohledně tohoto návrhu zákona, v podstatě mi vytanuly na mysli a je potřeba je řešit. A myslím si, že pan kolega Plevný, který tady se mnou byl, tak jsme řešili i další věci s panem ředitelem z ministerstva, které si myslím, že by také bylo důležité nějakým způsobem zmínit. A já je následně zmíním. Volby do obecních zastupitelstev jsou jediné, kde se křížkuje. U všech ostatních se kroužkuje. Jednoduchý paradox, který by stálo za to sjednotit. A já řeknu proč. Třeba po vzoru právě komunálních voleb. Všichni víme, že na malé obci problém s volebním lístkem není, ale čím větší město a více stran, tak to je takzvaná plachta, ve které se vyznat, to je radost. Je to velké, teďko které strany mají být na které straně? Teď už se to začíná řešit, že aby to bylo půl na půl, aby nebyla jedna strana nebo jedna kandidátka na druhé straně, aby nebyl někdo diskriminován apod. Opět, snaha o řešení vůbec toho volebního lístku, ale k tomu se také ještě dostanu. Zároveň v 21. století si myslím, že neměli bychom asi jít cestou Ameriky, a tuším že Švýcarska a Norska, možná se pletu v tom Norsku, kde přijdete k dotykové obrazovce a zmáčknete. To si myslím, že by v českých poměrech nefungovalo. Ale nic nám nebrání v tom, abychom se trošku zamysleli nad tím, jestli ten volební lístek, který je z papíru, tak nekontrolovat, zvláště u takhle složitého systému na vyhodnocení, nějakým způsobem automaticky. Třeba strojově. Dalším problémem praktickým u těchto voleb, a nejenom u těchto voleb, protože volby máme skoro – už se staly, tím, že se střídají roční období, tak se nám střídají volby, každý rok jsou nějaké – možná mi dát zapravdu – a myslím si, že dáte – že sehnat lidi do volebních komisí je nadlidský výkon. V Teplicích už poněkolikáté musel v podstatě tajemník téměř nařídit úředníkům, aby si šli sednout do volebních komisí, aby ty komise vůbec mohly zasedat. Takže další otázka je vůbec počet volebních komisí, počet volebních okrsků apod. Další je otázka jednodenních voleb, která je – není to tak dávno, co se to vytáhlo. Jednodenní volby – který den? Od kdy, do kdy? Já si nedokážu představit, že i ti lidé, co dneska sedí ve volebních místnostech, tak by byli schopni po jednodenních volbách ještě relevantně, zrovna u komunálních voleb, vyhodnotit bezchybně ty volební lístky. To je nereálné. Po dvanácti třinácti hodinách, kdy dohlížejí nad regulérností voleb, ještě aby tu křížovku luštili.

Ale zpět k tomuto systému. Já na to, čím jsem to uvedl, tak navážu. Co se musí přiznat, je snaha předkladatelů v tom, aby to, jak je nastavený systém, se co nejvíce přiblížil očekávání toho voliče. To beru jako plus. Otázkou je, jestli to tak bude. Musím do jaké míry dát zapravdu panu předsedovi Vystrčilovi, že mohou být určité modely právě na těch malých obcích, které nebudou úplně to očekávání naplňovat. Respektive mohou naplnit to očekávání více než voličů, tak spíš těch kandidujících chytrých.

To, co vidím jako negativnost, vůbec u toho systému, i tak, jak je navrhován, je ta složitost. Složitost, nepřehlednost. A nejenom pro toho voliče, pochopení toho systému, protože není pravdou, že volič vyplní lístek úplně stejně. Ten nedělá úplně stejnou věc. On vlastně v současnosti bude mít možnost u strany nebo kandidátky, kde dává velký křížek, dát preferenční hlas v rámci té strany. To je novum. To dneska, když udělá, tak ten malý křížek jako by tam nebyl. To je novum. To je ale poměrně velká a zásadní změna. Zvláště v tom, když se rozděluje na většinový a poměrný systém to vyhodnocování. Takže nemyslím si, že to je stejné pro toho voliče. A pokud voliči za 30 let nedokázali ve své podstatě, ne podle mně jejich vinou, ale vinou znění toho zákona pochopit vlastně, co znamená to, když zakřížkují velký nebo malý křížek, tak si myslím, že nám bude trvat minimálně 30 let, než pochopí, že vlastně když ten malý doteďka dělali chybně, tak že teďko ho dělají správně.

Já jsem uvnitř poměrně konzervativní člověk. A ono už to tady i zaznělo. Je opravdu třeba měnit volební systém pro celou zemi, pro všechna obecní zastupitelstva, když ve své podstatě funguje? Ale samozřejmě všichni víme, že nikdy nic nebude 100%. Ale ve své podstatě ten systém dosavadní funguje. Ano, nenaplňuje asi očekávání toho voliče, ale řekl bych, že je to chybou státu, že nedokázal dostatečně a intenzivně vysvětlovat, co vlastně znamená jít volit ke komunálním volbám v tomto volebním systému, který je platný. A těmi třemi variantami, kterými může upravit ten lístek. Ony ty modelové propočty, které tady byly představovány panem Lebedou, a dneska je máte i na stolech, jsou tak trochu hra s čísly. Protože abychom mohli porovnat opravdu, jaká by nastala změna oproti současnému stavu, třeba že bychom vzali výsledky z posledních voleb, a jak by to vypadalo, kdyby to bylo podle navrhovaného modelu, tak by ty podkladové materiály musely být volební lístky. Protože preferenční hlas, tak jak s ním bylo nakládáno, je hlas celkový. A neví se, jestli byl získán velkým křížkem pro stranu, nebo malým křížkem pro osoby. Takže v podstatě relevantnost takového výsledku jde úplně absolutně mimo. A tento model jakoby představen nebyl, protože není absolutně relevantní. Protože my dneska nevíme, jaké ty poměry jsou. Ono upřímně, kdo z vás chápe už dneska ten současný systém? Jak funguje? Jste si opravdu jistí, že opravdu, když jdete do komunálním volbám, že to, co děláte, tak děláte správně, a ta očekávání, která máte, tak jsou taková, jak je provedete tou propiskou na ten volební lístek? Já si tak myslím, že to tak úplně není. Já za celou dobu toho semináře, kdy jsem jako – opravdu musím ještě jednou poděkovat – pochopil ten systém. A ve své podstatě jsem se na první dobrou, jak se říká, nadchnul. Proto říkám, to by nemuselo být špatné, tak vás to ale jako... teď vám to nastartuje ten hardware a ten procesor, začnete o tom přemýšlet zleva, zprava. A já v podstatě do dnešního dne mám spoustu otázek, ale strašně málo odpovědí. A z hlediska toho, že jsem uvnitř konzervativní člověk, tak si říkám, tak pokud je tam více otázek než odpovědí, tak radši zachovám status quo, které v podstatě funguje. Jiná věc by byla, kdyby dneska předkladatel – asi ne stejný, ale jiný předkladatel, předkládal změnu volebního zákona pro volby do obecních zastupitelstev a říkal: „chceme to občanům zjednodušit, oni to za 30 let – v podstatě nejsou naplňována jejich očekávání, pojďme to zjednodušit nejenom pro toho voliče, ale i pro to vyhodnocování. A udělejme systém komunálních voleb podle vzoru do krajských samospráv nebo Poslanecké sněmovny. Jedna strana, čtyři preferenční hlasy. To lidé znají velice běžně. Přesně ví, co dělají. Dávají jedné kandidátní listině hlasy. A tam si volí kandidáty, dávají jim tu preferenci. Ano, chápu, že na některých obcích to je tak jako napříč. Já můžu popsat několik příběhů od starší generace z mého okolí. Ti si vyndají tu plachtu s těmi 7 kandidátními listinami a jedou: „Á, pan doktor! Jo, to je učitelka našeho mladýho!“ A takovýmto způsobem se volí u starší generace. Je to normální křížovka. Prosím vás, je to faktický stav, ale s nadsázkou, aby mě někdo nebral za slovo, že tady takovýmto způsobem specifikuji starší generaci, to ne. Ale vždyť všichni dobře víte – mít MUDr. před jménem na kandidátce je dar. Vždycky nejvíce preferenčních hlasů. A každý z nás, kdo sestavoval někdy kandidátku, tak musí říct – dávat MUDr. dozadu je nesmysl.