Již několikrát jsem dostal od médií otázku, zda-li by mělo být sídlo prezidenta na Hradě.

Ta otázka je na místě. Myslím, že je snahou podpořit podstatu demokracie a posílit sebevědomé občanství proti podléhaní a odevzdávání se autoritám. Nesvobodnému očekávání, že někdo za nás něco vyřeší, jakémusi tatíčkovství, které tak dobře i vtipně vystihují verše Nohavicovy písně "pane prezidente, vy to všechno vyřešíte".

Odstěhovat prezidenta z Hradu je oprávněnou snahou tatíčkovstvi erodovat. Ale mám za to, že podstatnější pro řešení problému není až tak otázka, kde má prezident sídlit, ale spíše jaký by měl být a co by měl symbolizovat.

Má to být moudrý profesor se stříbrnými vlasy, který nám bude poučením, nebo snad voják generál, který nám dodá pocit pevné ruky a vojenského řádu?

Mám za to, že tatíčkovství se jen tak nezbavíme, je to v nás. Ale věřím, že sebevědomé občanství může podpořit civilní a občanský prezident. Prezident, který svým příběhem autenticky ukáže, že občan v této zemi může vládnout, že má možnost měnit věci k lepšímu a že nemusí čekat až přijde povel shůry, aby se věci daly do pohybu.

Prezident, kterého budou lidé běžně potkávat v tramvaji č. 22 cestou do kanceláře na Pražském hradě.