Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, milé kolegyně, milí kolegové,

já osobně budu hlasovat pro návrh, tak jak přišel ze sněmovny. A pokusím se odůvodnit proč. Měl jsem připravených nebo mám připravených několik bodů, ale nejdříve budu reagovat na slova ctěného kolegy, pana senátora Lásky. Ono mělo by se měřit stejným metrem všem. Pan kolega vyjádřil názor, že kodex, základní kodex, by neměl být měněn ve svých parametrech nějakým běžným zákonem. To je pravda. Standardní postup je, že by to mělo být měněno v kodexu. Ovšem to by byla pravda, pokud bychom na přespříštím jednání pléna v září neměli projednávat návrh, který mění parametry osvojení v kodexu, v občanském zákoníku, oklikou, změnou zákona o mezinárodním právu soukromém. Já se k tomu potom vyjádřím na další schůzi, ale opravdu když přístup, tak u všech zákonů, nikoliv jenom u těch cizích.

A teď bych se chtěl věnovat tedy vlastnímu meritu věci. Setkal jsem se s řadou věcí, že by se snad mělo jednat o dvojím trestání tohotéž jednání. To není pravda. Primární trest přichází za něco, co měl někdo dát, vykonat, zdržet se nebo strpět. Ten trest, který spočívá v započtení pohledávky, pokud bych to měl zjednodušit, spočívá v tom, že někdo nezaplatil, tedy nedal. Je to jiné jednání. Tedy není pravda, že je to dvojí trestání tohotéž, není to pravda. Pokud bychom připustili, že skutečně někdo je na tom tak špatně, že nemůže být potrestán za to, že nedodržuje základní předpisy, že nezaplatí pokutu, pokud spáchá přestupek, a není to nějaký běžný přestupek – je to krádež, je to poškození cizí věci, je to záškoláctví, připuštění toho, že děti nechodí do školy a další. Je to útok, řekněme, nebo jaksi vyjádření nějakého agresivního názoru vůči úřední osobě.

Těch přestupků, těch skutkových podstat je tam celá řada. Nejsou to běžná jednání, nad kterými by se měli mávnout rukou. Pokud bychom připustili, že skutečně někdo nemá na zaplacení, netrestejme ho, pak vytváříme dvě kategorie lidí. Někteří, kteří nemohou být potrestáni, a někteří, kteří trestáni mohou být, protože mají dostatek prostředků a stát dokáže od nich ty peníze vymoct. Pokud bychom připustili toto dvojí dělení občanů České republiky, dvojí dělení lidí, pak připouštíme, je to první krok k no-go zónám. Prostě tam, kde právo neplatí, tam, kde ho nemůže stát vymoci. Takže já s tím nesouhlasím. Já podporuji to návrh. Má samozřejmě celou řadu nedostatků a much, ale s tím se koneckonců dá i výkladem nějak pracovat.

Co se týká kolektivní viny, že dopadne nějak na děti, které jsou členy rodiny, pokud bude jedna ze dvou dávek doplatek na bydlení a příspěvek na jaksi živobytí, jsou to dvě dávky, dvě sociální dávky, že to dopadne na děti. Český stát má velmi dobrou sociální záchranou síť. Jsem přesvědčen, že to nedopadne, pokud bude stát pracovat tak, jak má, že to nedopadne na děti. Ty příběhy, které byly často citovány, mně mnohdy připomínají příběhy jak z 19. staletí, jak z románu Jakuba Arbese nebo Jindřicha Šimona Bára o tom, že děti budou chodit v dřevácích apod. Prostě to není pravda. Český stát by to neměl dopustit. Neměl by to dopustit. A že to v nějakých výjimečných případech může vypadat velmi tragicky, to samozřejmě může. Ale český stát by měl pracovat. A opět, pokud bude přijata tato novela, tak by to nemělo ohrozit dané tedy děti.

Jiná nepřiměřenost trestání, další bod, se kterým jsem se setkal coby kritikou, samozřejmě chodily i podpůrné e-maily a podpůrné dopisy, ale chodily i dopisy, které vytýkaly tomuto návrhu zákona nepřiměřenost. Nemyslím si to. Nemyslím si, že je to postaveno tak – lepší trestat nezaplacení pokuty vs. ztráta životní úrovně některých lidí. Tak to není. Prostě ten zákon má mít zejména preventivní charakter. Preventivní charakter, aby odradil lidi od toho, aby páchali přestupky. To není o tom, že někdo prostě přijde o dávky nějakou svévolí státu. Někdo za to bude „trestán“, tedy tím započtení plnění, protože prostě se dopustil opakovaných přestupků.

Ano, je ta možnost, je ta možnost v tomto návrhu zákona, že stačí i jedno porušení u „známých firem“. Tam je jasné, že nebude ta pokuta vymožena. Stanovisko k tomu, že nelze tedy měnit občanský soudní řád nebo exekuční řád – lze. Lex posterior derogat legi priori. Ta zásada platí 2000 let a možné to je. To znamená, že i ta procesní stránka věci je v tomto směru v pořádku. Není standardní, ale je v pořádku. Ze všech těchto důvodů já se připojuji tedy k podpoře tohoto návrhu zákona a budu hlasovat pro jeho schválení.

Děkuji za pozornost.