„Škrtněme dluhy plošně.“

Rozmáhá se nám tady takový nešvar - volání po tom, že se dluhy snad nemají platit. Může to být pro někoho líbivé, ale je to populismus nejhrubšího zrna.

Na to, že se státní dluhy nemusí platit si zvykla nejen spousta politiků, ale i států. To, že se nemusí platit osobní dluhy, je nově nastolovaný trend, který je nebezpečný. Obojí je samozřejmě špatně.

Dluhy se platit musí.

Zároveň je však úkolem státu se vypořádat např. s protizákonnými exekucemi, nastavením pravidel pro to, co je a co není nepřípustný úrok. Stejně tak je vhodná cesta formou akcí typu  „milostivé léto“ promíjet penále (nikoliv dluhy) občanů vůči státním institucím.

Ne však cestou plošného odpouštění dluhů. To bych považoval za naprosto demotivující pro ty poctivé lidi, kteří si udělali dluh a splácejí jej, a naopak by toto kvaziopatření nahrálo do karet věčným neplatičům.