Milé kolegyně a vážení kolegové,

dovolte, abych vás požádal o podporu návrhu zákona o uzákonění významného dne odchodu okupačních vojsk. Navrhujeme jako významný den stanovit 26. červen. Po úpravách během jednání výboru to bude 25. červen, pokud ho schválíte. Název je zvolen úmyslně v rovině obecné jako Den odchodu okupačních vojsk. A připomíná zásadně a jistě hlavně rok 1968, ale i okupaci během 2. světové války, švédskou invazi během třicetileté války atp.

Je pravidlem, že jakoukoliv okupaci provází především utrpení většiny obyvatelstva, doprovází ji statečné činy, ale doprovází ji také zrada. Proto chceme dedikovat tento významný den všem nadějím českého lidu na nový život po období nesvobody v den, kdy odchází okupační vojska, která zemi vždy sužovala. Ohledně 21. srpna 1968 po okupaci země zůstala sovětská vojska téměř 23 let. A bylo zdokumentováno po 1. čtení, které prošlo většinou v Senátu, tak 16. 9. jsme udělali seminář se známými historiky z Vojenského historického ústavu i s tehdejšími účastníky schůzky, která byla závěrem oné okupace a odchodu sovětských vojsk i s účastníkem panem Michaelem Kocábem, který byl tehdy státním zmocněncem pro tuto věc.

Ten seminář byl velmi zajímavý, přinesl dokonce i některá nová fakta, o kterých se zmíním, protože souvisí s pozměňovacím návrhem. Československá armáda tedy musela vyklidit prostor a např. na počátku roku 1990 byla dislokovaná v 83 posádkách, ta Střední skupina sovětských vojsk, která ty lokality obsazovala už od roku 1968 velmi čile.

Po dílčím odsunu 1500 vojáků v roce 1989 čítá přibližně 73 500 vojáků, 5200 občanských pracovníků a k tomu je doprovázelo ještě mnoho tisíc rodinných příslušníků. K dispozici bylo téměř 20 000 bytů a k odchodu posledního ze sovětských vojáků, velitele Střední skupiny sovětských vojsk pana generála Vorobjova došlo až 27. června 1991. V roce 1991, dne 25. června, to byl den, kdy byl podepsán Protokol o odchodu sovětských vojsk, tak v tom dokumentu došlo k určitým záhadným změnám, které se podařilo objasnit až při tomto semináři panem historikem Pavlem Minaříkem a jaksi konsensuálně bylo řečeno, že by to tak mohlo být. Protože je zajímavé, že 25. června došlo k podpisu tohoto protokolu, ale ten protokol v české verzi je datován na 26. června. Proto došlo k tomu, že tento den jsme navrhovali 26. června.

Zajímavé je, že došlo k písařské chybě. A touto písařskou chybou došlo k tomu, že je taková disproporce mezi tím, že byl podepsán 25. a listina je datována 26. Takhle je datovaná listina v české verzi, v ruské verzi je datována na 25. června. Takže tam došlo k písařské chybě, pravděpodobně v okamžiku, kdy docházelo k přepisu ze slovenské verze. Protože tu slovenskou verzi, která vznikla jako první, měl k dispozici pan generál Naďovič. A potom při tom přepisu ten, kdo to psal, udělal chybu. Napsal 26. června. Takže znovu opakuji, 25.