Pane ministře, milé kolegyně, kolegové,

my se tady de facto točíme pořád dokola kolem dvou rovin při projednávání tohoto bodu. První rovina je rovina legislativní. Já se zkusím na to podívat pohledem, selským rozumem. Organizační výbor dostal možnost hlasovat per rollam, aby přidělil tento bod, novelu tohoto zákona dvěma výborům. ÚPV a VSP jako garančnímu výboru. To se tak stalo. Oba dva výbory nějakým způsobem projednaly, ať už s jedním nebo s druhým výsledkem. A my jsme potom hlasovali, jestli se touto materií budeme zabývat ve zkráceném termínu. Pro Senát dle mého názoru se projednání v legislativní nouzi překlápí do zkráceného termínu.

Já se ptám selským rozumem sám sebe, jestli v případě, že bychom zkrácený termín neodhlasovali, co by se vlastně stalo? Vrátili bychom to do výborů? Projednávali bychom to dál? Nebo bychom se tomu věnovali? Já mám za to, že by 30 dní ležel tento zákon a nic víc by se nestalo. Proto si myslím, že to, že jsme zvládli projednat ho ve výborech, je legitimní záležitost. Nechci to úplně zlehčovat, rozumím tomu, že bychom se měli řídit ústavou.

Rád se řídím ústavou, ale předesílám, nejsem právník, abych úplně rozuměl všemu. A když vidím, že zde máme dva právní názory, které, nechci říkat, jsou ve vyváženém stavu 50 na 50 nebo někdo převyšuje, tak v případě rozhodnutí Ústavního soudu minimálně polovina nebo větší část nebo menší část názoru bude lichá, protože Ústavní soud nějakým způsobem rozhodne.

Proto nemám problém s vlastním vědomím a svědomím tento zákon postoupit ve zkráceném termínu a projednávat ho už z toho zmíněného pohledu, že oba dva výbory se k tomu nějakým způsobem vyjádřili.