Děkuji ještě jednou za slovo. Já se pokusím víc odůvodnit a přednést argumenty právní, protože i u nás na výboru byl spor o tom, jestli odůvodňujeme návrh zamítnutí zákona argumenty právními, nebo politickými. Ony se v určitý okamžik potkají, ale já si myslím, že i gró mé zpravodajské zprávy bylo o té polemice právní, odhlédnuto od jakýchkoli politických půtek. Právní pravidlo, že právo musí být předvídatelné, že ten, kdo má být trestán, musí vědět, jak zní předpisy, které má dodržovat. Musí být jasně vyhlášeny, musí být srozumitelné. To je právo, které tady je, bylo tady za všech vlád. To nemá s politikou nic společného. To je nárok, který máme na jakýkoli zákon, na jakýkoli právní předpis, který má nějakou sankci. Pro mě těžiště tohoto zákona, byť upravuje vícero bodů, těžiště zákona je umožnění dávání pokut právnickým osobám až do výše tří milionů korun za porušení nařízení vlády. Pokuta, byť je v našem právním systému zavedena, tak ve spojení právě s porušováním nařízení vlády, která nejsou vydávána tak, jak by měla, je drakonická. Je drakonická. Pokud někdo má podnikat a fungovat s tím, že mu hrozí pokuta až tři miliony korun, tak musí o to precizněji vědět, co má dodržovat, co smí a co nesmí. To tady prostě není dodrženo.

Každý z vás si vybaví situaci, kdy se na tiskovce vlády oznámí nějaké opatření. Je tam spousta výjimek. Oznámí ho v pondělí večer. V úterý vystupují jednotliví ministři a vysvětlují, co se tím myslelo, leckdy protichůdně. Ve středu se tomu dá nějaký šáteček, když se tedy usnesou na tom, co je vlastně zakázáno. Ve čtvrtek se to změní. A celé kolečko jede nanovo. V tomto má žít podnikatel, aby neustále sledoval tiskovky vlády a všechny možné jiné zdroje, včetně soukromých, aby vlastně věděl, co smí a nesmí? Když to nebude dělat a když to nebude sledovat, tak mu hrozí pokuta až tři miliony korun? To aby si každý najal jednoho člověka, možná tím stoupnou pracovní místa, to je možné, ale aby si najal jednoho člověka, který bude sledovat jenom tiskovky vlády a potom vystoupení jednotlivých ministrů, aby věděl, jak může nebo nemůže podnikat. To nejde. To prostě nejde!

To, že opatření vlády jsou vydávána špatně, není závěr jenom na základě mého nebo vašeho subjektivního pocitu z toho, jak sledujeme, jak se to děje, ale je objektivně podložen i rozhodnutími soudu. Kdykoli bylo jakékoli opatření vlády napadeno u soudu, tak to vláda prohrála. Soud opatření zrušil. Buď z důvodu, že jsou vydána špatně, nebo že nejsou odůvodněna, nebo že nejsou opodstatněna. Máme tu na stole objektivní důkaz o tom, že vláda vydává ta opatření špatně. Co se bude dít s těmi pokutami, které budou uloženy za opatření, které potom bude zrušeno vládou? Je pravda, že soudy jsou velmi vstřícné, že nechtějí situaci komplikovat, opatření vlády ruší do budoucna, aby nedošlo k nějaké právní nejistotě, aby měla vláda čas je napravit. Ale to, že vláda neumí vydávat ta opatření, to je prostě objektivní fakt.

Když jsme byli na výboru, pan náměstek pana ministra argumentoval tím, že neví, co se nám na tom nelíbí. Přišel s dopravními předpisy, že v ČR platí pravidla silničního provozu, kdo je nedodržuje, tak je za ně sankcionován, přestože se hádáme o tom, jestli jsou správná, jestli mají být jiná, jestli se má jezdit 130 nebo 150. Ale to je přesně nepochopení právního systému, protože pravidla silničního provozu jsou dodržována a sankcionována na základě zákona o silničním provozu, který prošel celým legislativním procesem, platí dlouho, byl vydán ve sbírce zákonů, je vyučován na školách a jsou minimální pochybnosti o tom, co platí a neplatí. Dávat na roveň takovýto legislativní proces s tím, že v pondělí večer se vyhlásí opatření vlády, to budeme dodržovat, to je nepochopení práva, to je nepochopení toho, jak právo funguje. To nemá s politikou nic společného.

Další argumenty tedy už trochu politické jsou, to přiznávám, ale naše rozhodování je vždycky založeno jak na posouzení právním, tak i na našem politickém názoru a politickém rozhodnutí. Jeden důvod je, pan ministr to tady zmínil, ta pokuta tři miliony je maximální a rozhodně to neznamená, že každý, kdo něco poruší, dostane automaticky tři miliony. Ale je to tu a bude to tu ve hře. Já bych vám rád připomněl věc, která se jmenuje třeba zajišťovací příkaz. Kolega Goláň by mě doplnil. To, když jsme tady projednávali, tak se také tady říkalo: „To je naprosto výjimečná záležitost, zajišťovací příkaz k daňovým řízením, to se použije 5x, 6x do roka na extrémní případy, kde hrozí obrovská škoda státu.“ S tím jsme to tady schválili. A co se děje dnes? Dnes daňové příkazy daňová správa vydává jako na běžícím páse a likviduje jednu firmu za druhou. To je naše zodpovědnost, jaké sankce uvedeme do právního systému. Pokud se uspokojíme s tím, že je to sice možnost, která nebude využívána, tak je to i naše zodpovědnost, pokud využívána bude.

Druhý argument, druhá připomínka, jak to tady zmínil už kolega Nytra, to je opravdu z mého pohledu politický argument, ale jsme v těžké situaci a podnikatelé jsou v extrémně těžké situaci. Pokud nedostanou od státu, ať nemluvím o vládě, od státu patřičnou podporu, aby mohli fungovat, místo toho se jim hrozí dalšími a dalšími sankcemi, pro to přeci nelze zvednout ruku. Nejdříve podnikatelé musí mít nějakou záštitu, že vůbec mohou přežít tuto těžkou dobu. Tu nemají. Náhrady ve výši, aby mohli přežít, se nedávají, padá jeden podnikatel za druhým. Přestože tuto podporu nedostanou, tak naopak nad nimi budeme dávat bič další pokutou. Když nebudete poslouchat, my vám sice moc nepomůžeme, vy asi krachnete, ale budete poslouchat. Když poslouchat nebudete, tak vás budeme sankcionovat. To je prostě postup, ano, politický postup, pro který já nikdy nezvednu ruku.

Proto si myslím, že návrh zákona by měl být zamítnut s tím, že ho zamítáme pro teď. To, že bude třeba do krizového zákona zavést nějakou formu sankce pro právnické osoby, je zřejmé. O tom žádná. Ale musí to být způsob propracovaný, kde bude opravdu zajištěno, že nemůže být zneužíván. Hodně bych plédoval třeba za to, že je možné sankcionovat opatření až poté, co je alespoň sedm dní v kuse v nezměněné podobě v platnosti. Upřímně, pokud chceme, aby lidé věřili českému státu, aby věřili vládě, tak se musíme chovat rovně, musíme se chovat stejně. Pokud máme na jedné straně situaci, kdy vláda neumí, znova to opakuji, neumí vydávat opatření, ale žádá jejich dodržování a vymáhání sankcí, to není férový přístup vůči lidem. Myslím, že by se nám mohl tvrdě vymstít. Sice tu budeme mít bič, kterým budeme moci vymáhat nějaké opatření, ale zároveň ztratíme důvěru lidí. Tenhle zákon, tenhle návrh může daleko víc českému státu uškodit, než pomoci. Ano, bude tu sankce, ale někdy důvěra lidí je daleko důležitější. My ji tímto zákonem můžeme ztratit.

Já si myslím, když to shrnu do jedné věty, upřímně, nejdřív ať se vláda naučí vydávat opatření tak, jak se má, aby byla jasná a srozumitelná. Pak může teprve požadovat možnost trestat za to, když taková opatření nebudou dodržována.

Děkuji.