Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, tohle to jsou papíry, které jsem měl připravené po vystoupení některých senátorů. Tohle to je papír, který jsem si napsal po vystoupení pana senátora Beka. Já nejdříve zareaguji na ty věci, které tady říkal pan senátor Bek. Pan senátor tady zmínil pana senátora Čunka, že tady řekl, že není schopen věřit něčemu, co není hmatatelné nebo neviditelné. Já jsem to takto neslyšel. Já jsem to slyšel úplně jinak. Já jsem slyšel, že boj proti změnám klimatu nemá být vírou a nemá se opírat o něco, co není hmatatelné, co není. Vůbec tady nebylo řečeno, že pan senátor Čunek nevěří něčemu, co by nebyl schopný na to sáhnout si takzvaně rukou. Potom k té větě, že nebylo možné projednat ty materiály bez stanoviska nebo takzvaně schválené pozice vlády. Já s tím nesouhlasím. Protože, jako senátoři, to můžeme projednat i bez té pozice. A potom najednou zjistíme, jestli jsme se s tou pozicí shodli, anebo neshodli. Samozřejmě je pro nás jednodušší, když známe tu pozici vlády a můžeme na ni reagovat, ale není to nezbytně nutné. To je na tu věc, co se týče té pozice vlády a proč na to je tak málo času. Pak tady řekl větu:

„Odůvodněné stanovisko má podpořit stanoviska a postoje vlivných osobností naší politiky.“

Takto jste to nějakým způsobem povídal nebo prostě to. A já to takhle nevnímám, protože většinu těch odůvodněných stanovisek na výboru pro EU jsem dával já. Takže v žádném případě jsem se neřídil nějakým stanoviskem někoho, kdo vystupuje v médiích, anebo ve veřejném prostoru. Já jsem se řídil stanovisky nebo spíš podkladovými materiály, které tady dělal de facto podvýbor pro energetiku a dopravu. Také výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A také jsem se velmi řídil stanoviskem, které jsem obdržel od pracovníků oddělení EU, ze které jim velice děkuji, protože ten materiál byl velmi, velmi dobře zpracován. A u každého z těch materiálů, které tady projednáváme, tak bylo napsáno zcela jasně, jestli lze uvažovat o podání nebo vznesení odůvodněného stanoviska, anebo nelze. A bylo tam docela podrobně napsáno, jak to udělat, pokud bychom se k tomu rozhodli, anebo proč to nedělat atd. A veškeré ty odůvodnění, která tam jsou, tak vychází striktně tady z toho materiálu, se kterým jsem se ztotožnil. Pak tady bylo řečeno, že pozice vlády nejsou na základě dopadových studií. Já si pamatuji tu diskusi, která probíhala na výboru pro evropské záležitosti, kde pan senátor Bek, předseda výboru, řekl, že si nemyslí, že dopadové studie měla dělat komise, že to je spíše povinností ČR, pokud chci znát ty dopady na ČR. Já jsem tam vystoupil a řekl jsem, že si to nemyslím, protože pokud něco někomu chci nařídit, tak bych mu zároveň měl dát najevo, že jsem se zabýval jeho situací, jaké to bude mít dopady na něj. A že si myslím, že ty dopady, které budou mít na něj, jsou přijatelné. A z tohoto důvodu trvám na tom, že to chci nařídit. To jsem tam řekl na tom výboru pro EU. Potom tady pan senátor četl pasáž koaliční dohody. A já ji nemám před sebou, nezaznamenal jsem to úplně přesně, ale že Česko bude konstruktivní při řešení nebo při postupu v rámci v souladu, co se týče Green Deal, že bude plnit cíle, aby dosáhlo neutrality do roku 2050. A Green Deal je prostředkem pro dosažení tohoto cíle.

A vždyť ty materiály, které tady projednáváme, i ty stanoviska pro EU nejsou v rozporu tady s tím, co tady říkáme. Já neříkám, že nemáme bojovat proti klimatickým změnám. Já neříkám, že nemáme snižovat emise skleníkových plynů. Já neříkám, že nemáme dosáhnout, pokud to bude možné, tu neutralitu v roce 2050. Jenom tady je spor o tom, jak to docílit? Jaký to bude mít dopady sociální, ekonomické, na bezpečnost Evropské unie. A to jsou všechny věci, které tady chci řešit. A to jsou ty věci, které tady chci nějakým způsobem říkat. Máme jít tímto směrem? Nemáme jít tímto směrem? A na to potřebuji ty dopadové studie, abych byl schopný se rozhodnout konkrétně. Takže to jsou jenom reakce na to, co jsem tady zaslechl od pana senátora. A jinak to, co jsem tady měl připraveno, že jsem vám chtěl říct – musím říct, že souhlasím s každým slovem, ale opravdu s každým slovem, které tady řekl pan senátor Čunek, které tady řekl pan senátor Dušek, které řekl tady pan senátor Vilímec. A proto se budu snažit neopakovat argumenty, které tady říkali. Je to zcela výjimečné, jenom bych opakoval to, co říkali oni. Musím i poděkovat paní senátorce Seitlové, která tady řekla krásnou větu. Ale opravdu krásnou větu. Ona řekla, že většina obyvatel podporuje ne konkrétně balíček, ale říká – udělejme něco se změnou klimatu. Tečka, konec citace. To je věta, kterou se s ní totálně ztotožňuji, kterou podepíšu. Třikrát ji podtrhnu. Není v rozporu, co tady říkám já. Já také říkám – ano, pojďme bojovat se změnou klimatu, pojďme řešit ty problémy, ale musíme to řešit tak, aby to bylo bezpečné, aby to neohrožovalo Evropu atd., atd., atd.

Ono totiž ti lidé, kdyby věděli, co ten balíček, který tady projednáváme, pro ně znamená fakticky, tak by ta věta zněla trošičku podle mě jinak.

Ta by zněla: „Prosím vás, vymyslete něco jiného, tak abychom toho cíle dosáhli, ale nedotklo se to nás tak, jak se nás to dotkne, tak jak je to připraveno.“

Takže znovu opakuji. Nejsem proti Green Dealu, jenom chci, abychom velmi zvážili, jakým způsobem toho docílit. A to tady říkal pan předseda Dušek, tak si myslím, že zcela evidentně ukazuje, že ten směr, který se vydáváme, není bezpečný, není správný. A já věřím, že těch možností, jako docílit stejného cíle, je více než to, ten jeden, který jsme si tady dali. A když se teď vrátím k tomu materiálu, který teď projednáváme, protože tohle bylo obecné, tak chci tady zdůraznit, protože tady senátorka také řekla, že nepodporuje tu větu, která říká, že žádáme vládu, aby v případě, že nebude směrnice upravena, aby využila práva veta. Že s tím nesouhlasí, ale že je ráda, že tady jsou nějaké připomínky, které k tomu materiálu jsou. A že věří, že ještě se to bude projednávat 2 roky a že určitě to tam bude zapracováno. Nejenom ty naše připomínky, alespoň částečně, ale i připomínky jiných parlamentů, které k tomu dávají své připomínky také. To je právě to, co já tady jsem navrhl. Protože ten návrh, že žádáme vládu, jsem tam dával na výboru já. A já neříkám nic jiného, než že pokud nebudou zapracovány tyto připomínky – jak naše, tedy já tam zmiňuji ty naše, ale zároveň tam samozřejmě mohou být zapracovány i ty připomínky, které budou správné, od jiných parlamentů, tak potom ať ta vláda využije to právo veta. Není to tak, že... Sama říkáte, že jste ráda, že ty připomínky jsou a že věříte, že bude probíhat diskuse, že se to tam zapracuje. Pak není důvod, aby vláda té naší žádosti vyhověla, protože se tam ty připomínky zapracují. Takže není zbytečné, aby tam tato věta byla.

Pak jste k tomu odůvodněnému stanovisku řekla, že je zcela zbytečné, protože samozřejmě nedosáhneme žluté karty, což uznávám. Ano, nejspíše nedosáhneme žluté karty, protože pro získání žluté karty je potřeba 18 hlasů, 18 parlamentů. Nebo komor, abych byl přesnější. Musí vznést to odůvodněné stanovisko a potom prakticky ten materiál získá nebo je mu vystavena ta žlutá karta. A pak se ta komise s tím musí zabývat. Ale já v tom vidím trochu tu symboliku, kterou tady říkal i pan senátor Bek, že tímto říkáme i, že stojíme za pozicí vlády a že opravdu to bereme velmi vážně. A možná, že se to týká více těch ostatních materiálů než toho, protože tady to odůvodnění, které tam je, tak hlavně je postaveno na tom, že daňová politika je výsostně v národní kompetenci. A to, že nesouhlasíme s těmi sazbami, to je v uvozovkách jakoby trošičku podružné, ale tady prakticky to je kompetence národní. Proto tam taky je to, že je potřeba prakticky, aby pro to hlasovaly všechny členské státy. A na tom musí být absolutní shoda, protože to právě není vůbec v kompetenci to. Na rozdíl od těch ostatních materiálů, kde to není úplně v kompetenci na národní úrovni, a proto tam ta shoda nemusí být, stačí tam kvalifikovaná většina. O to více opravdu si myslím, že je správně, abychom to odůvodněné stanovisko, a znovu opakuji – já jsem ani jeden z těch důvodů, které tam jsou, jsem nevzal odnikud jinud než od pracovníků oddělení EU. A ještě k tomu semináři, který tady byl taky zmíněn. Já si ho velice vážím a možná, že jste mě tady neviděli, protože jsem seděl v kanceláři a díval se na přímý přenos, to bylo to přenášené i do našich kanceláří, a přitom jsem si tam zpracovával některé ty materiály, například pro výbor, který měl zasednout zhruba za 2 dny, abych byl připraven. Já jsem to poslouchal velmi podrobně. A musím říct, že jsem byl mile překvapen, že opravdu většina vystupujících nebo všichni vystupující se shodli na tom, že je potřeba s klimatem něco dělat, že je potřeba snižovat emise skleníkových plynů. Jediný rozdíl byl v tom, že většina těch, kteří zastupovali ať vládu, nebo jednotlivá ministerstva, nebo různé ekonomické subjekty, ať je to svaz průmyslu atd., atd., tak všichni říkali – ano, chceme, aby se snižovaly, ale musíme jít cestou, která nebude oslabovat ČR, nebude oslavovat Evropskou unii a nebude mít tak silné sociální dopady i na obyvatelstvo Evropské unie. Byl jsem moc rád, že tam opravdu to byla ta mírná většina. I pan předseda, když zahajoval jednání výboru pro EU, tak to tam de facto zmínil.

Tak a to je asi všechno, co jsem vám chtěl říct. A děkuji za to, že jste měli tu trpělivost mě vyslechnout. A budu velmi rád, když podpoříte to usnesení výboru pro evropské záležitosti, tak jak bylo schváleno.