Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážená vládo. Mým úkolem je představit a pokusit se odůvodnit novelu přijatou Senátem na poslední schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Jak v podstatě zrekapitulovala paní ministryně, ta naše úprava spočívá ve dvou úpravách a to je rozšíření ustanovení § 23 Autorského zákona, které stanoví výjimky z placení autorských poplatků (kolektivním?) správcům, kdy k té výjimce pro zpřístupňování díla pacientům při poskytování zdravotních služeb ve zdravotnických zařízeních navrhujeme rozšířit tuto výjimku o další veřejně přístupné provozovny, u nichž sdělování autorského díla nemá hospodářský význam.

Pak již zmiňované zpřesnění ustanovení § 30a Autorského zákona, kdy by se v podstatě povolovalo kopírování hudebního díla, či hudebně dramatického díla ve veřejných knihovnách v případech, kdy autor díla není znám. Pokusím se odůvodnit tyto naše návrhy. Nejprve asi k tomu jednoduššímu, tedy zpřesnění § 30a Autorského zákona. Dovolím si položit řečnickou otázku. Koho tento autorský zákon chrání, když ten autor není znám? Odpověď ponechám na vás. Jen doplním, že stávající znění zákona de facto brání volnému šíření například lidové kultury, kde se neznámý autor vyskytuje u těch děl nejčastěji.

A teď k tomu mediálně hlasitějšímu, rozšíření § 23 Autorského zákona. Jestliže hudební produkce nemá hospodářský význam pro činnost veřejně přístupné provozovny, pak opět řečnická otázka. Proč by měl majitel, respektive provozovatel, za tuto produkci platit? Jistě každý sám najdete spoustu příkladů, kam vy osobně chodíte nakupovat, či využívat některé služby bez ohledu na to, zda tam hudba hraje. A na rovinu za sebe někdy i navzdory této hudební produkci. Protože na rovinu mě někdy při nakupování v obchodech velice překáží.