Osobně jsem současnou situací v Afghánistánu velmi zklamán, byl jsem mezi prvními, kteří se obrátili již v minulém měsíci na ministra obrany L. Metnara a jeho prostřednictvím na vládu, aby aktivně pomohla řešit situaci afghánských tlumočníků a dalších pracovníků, kteří spolupracovali s našimi vojenskými jednotkami nasazenými v rámci mise NATO. Považoval jsem to za etickou a humánní povinnost se v této záležitosti osobně angažovat. Byl jsem ujištěn, že vláda nehází afghánské spolupracovníky přes palubu, ale vše - nutno dodat logicky - spadá do utajeného režimu.

Mezitím se situace v této zemi hodně zdramatizovala, nečekaně rychlý postup bojovníků Tálibánu a evidentní marnost afghánské armády překvapila všechny zainteresované, ne však ty, kteří se v mentalitě tohoto národa, resp. jednotlivých kmenů tam žijících vyznají.

S pláčem odešli Sověti, USA, resp. NATO, tedy naše západní demokracie nedopadla lépe. Stálo to nesmírně mnoho úsilí, mnoho lidských životů, dalšího utrpení, ale i finančních prostředků. Třetí vzadu se možná směje a brousí si zuby na obrovské nerostné bohatství Afghánistánu. Uvidíme, co se bude dít dále, v každém případě mi z toho plyne, že je nezbytná velká opatrnost a obezřetnost před radikálním islámským světem.